>

Jak jednat s Policií – Kontrolní kontrola – díl 1.

První díl dopravně-přestupkového FSM se bude týkat situace, že jste byl jako řidič zastaven hlídkou PČR a není vám sdělováno žádné obvinění z přestupku. Policisté chtějí pouze zkontrolovat vaše doklady, provést orientační dechovou zkoušku alkoholu v dechu, prověřit povinnou výbavu vozidla případně další věci, a to patrně ve snaze usvědčit vás z nějakého protizákonného jednání a vybrat pokutu.

Na co mají právo:

1. Zastavení vozidla

Zastavení vozidla upravuje § 79 zákona č. 361/2000 Sb. Dozvíte se tam, že policista, vojenský policista, celník za účelem výkonu jeho pravomoci podle zákona a agent GIBS, který je oprávněn zastavovat vozidla, ten poslední dokonce bez uniformy. Oproti tomu strážník může zastavovat vozidla jen u přechodu pro chodce a pokud je řidič podezřelý z přestupku.  Zákon dále stanoví, jak se zastavení provádí, tato praxe ale většinou není předmětem sporu.

Policie také může nařídit, kudy máte jet, a to jak lokálně (“objeďte to protisměrem”) nebo směrově (“jeďte přes Kladno”). Policie může udělit výjimku z místní úpravy (“zastavte na mostě”) a tento příkaz je nadřazen dopravnímu značení i světelné signalizaci.

2. Předložení dokladů

Policistovi (příslušníku PČR) je řidič povinen předložit následující doklady:

a) řidičský průkaz,
b) osvědčení o registraci vozidla, zvané malý techničák
c) doklad prokazující pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (zelená karta)
d) doklad o zdravotní způsobilosti

Dále, v případě, že je řidič zproštěn nějaké povinnosti ze zdravotních důvodů, například z povinnosti používat pásy, musí předložit toto potvrzení.

Strážníkovi a celníkovi v uniformě je řidič povinen předložit pouze doklady podle bodů a) a b).

Dále viz § 6 odst. (8) a (11) zákona 361/2000 Sb.

Jak je to s občankou? Jak jste zaznamenali, z legislativy povinnost jejího předložení přímo neplyne. Nicméně policajti i strážníci si o ni mohou říci, pokud vás z něčeho podezřívají, tedy v podstatě kdykoli. Je to jedno. Stejně mají RZ vašeho auta a malý techničák, a pomocí toho zjistí údaje stejné kvality a rozsahu, jako jim poskytuje občanka.

3. Prohledávání vozidla

Upravuje § 42 zákona o policii. K prohlídce vozidla za účelem, které zákon stanoví, musí mít důvodné podezření, že se ve vozidle nacházejí například předměty z trestné činnosti, hledané osoby nebo zbraně a střelivo.

Nepřipadá tedy v úvahu, že by policista vstupoval do vozidla, aby zjistil jeho technický stav, manipuloval s jeho prvky a součástmi apod. V podstatě by se neměl vozidla ani dotknout. Pokud policista chce prohledávat vozidlo a nedovede udat zákonný důvod, anebo udává jiný důvod, pohrozíme mu stížností a zavoláme 158.

4. Povinná výbava a buzerace s lékárničkami

Podle § 36 odst. (4) zákona č. 56/2001 je policie oprávněna Policie České republiky (tedy nikoli strážník) kontrolovat technický stav vozidel. Podle § 47 odst. 2 pís. g) se tím rozumí i kontrola povinné výbavy (ačkoli tento odstavec je aplikován na technickou prohlídku jako takovou). K tomu je řidič povinen poskytnout součinnost. Samozřejmě je otázkou, jak intenzivní ta součinnost bude, můžete ji redukovat na minimální úroveň, kdy policistovi ukážete lékárničku, ale odmítnete s jí jakkoli manipulovat, protože pro účely kontroly lékárničky to stačilo a nezbytná míra byla naplněna.

Ohledně toho bych nasměroval vaši pozornost k judikátu Nejvyššího správního soudu zveřejněnému na stránkách NSS pod číslem 7 As 83/2010 – 64, kde je činnost policie při kontrole povinné výbavy automobilu velmi pěkně rozebrána, včetně možných dopadů na postavení policisty jako svědka ve správního řízení.

5. Orientační kontrola alkoholu v dechu

Tomuto specifickému tématu bude věnován samostatný díl FSM.

6. STK

Podle nově získaného zákonného oprávnění je policista oprávněn nařídit řidiči zajet k zařízení pro provedení kontroly technického stavu, pokud zajížďka, včetně cesty zpět na pozemní komunikaci, není delší než 8 kilometrů. V praxi se tato novinka téměř vůbec nepoužívá pro její aplikační složitost a potenciální finanční náročnost pro policii, protože v případě, že automobil nemá vážné závady, platí prohlídku ten, kdo jí nařídil.

7. Požadování vysvětlení a další úkony

Policista je oprávněn požadovat od řidiče vysvětlení. Před podáním vysvětlení je povinen jej poučit o možnosti odmítnutí podání vysvětlení podle § 13 zákona o policii. V případě jakéhokoli úkonu je povinen jej předem poučit o právních následcích tohoto úkonu, pokud to povaha úkonu nevylučuje.

Zásady FSM pro kontrolní kontrolu

Ke „kontrolním kontrolám“ dochází:

1. Při regionálních nebo celostátních akcích, kdy policisté kontrolují nahodile vybrané řidiče, požadují od nich předložení povinné výbavy, provádějí zkoušky alkoholu apod. ve snaze usvědčit řidiče z přestupku a dát jim pokutu. Velení policie přišlo v posledních letech na to, že tyto akce přinášejí mizivý efekt a na druhé straně vedou k výraznému zhoršení vztahů s veřejností, takže od těchto monstrakcí spíše ustupují.

2. Je třeba vědět, že počet udělených pokut, někdy i jejich finančně vyjádřená výše, bývá součástí hodnocení policisty. Takový policista si pak nalezne vhodné místo, kde by mohl vybrat pokuty za přestupky, anebo provádí kontrolní kontroly a stejně jako v předchozím bodě doufá, že nachytá nějakého jedince bez lékárničky.

3. Někdy musí prostě policisté provést x kontrol a přinést x záznamů o kontrole, jinak nebudou jejich nadřízení šťastní. Takové kontroly jsou nanejvýš formální a spočívají pouze v předkládání dokladů. Přesto doporučuji zachovávat opatrnost, protože kontrolní kontrola je také výbornou příležitostí k tomu, aby se přestupek vykonstruoval, jak si ukážeme dále

1. S policajtem se nebavíme. Nikdy, zásadně, za žádných okolností.

Neexistuje důvod, pro který bychom měli s policistou komunikovat. Ničemu to nepomůže a někdy to naopak může uškodit. Nekomunikace s policistou zahrnuje zejména neodpověď na pozdrav, neochotné a otrávené hledání dokladů, které může zabrat několik minut, otrávený výraz a naprostou neochotu. Cílem tohoto přístupu je otrávit policistu natolik, že toho nechá a půjde buzerovat někoho jiného.

Nejedná se o jednostrannou neslušnost, jak někdy slýchám, ale o neslušnost oboustrannou. Rozhodně nepokládám za slušné, aby policisté otravovali ctihodné občany buzeračními kontrolami zbytečných věcí jako jsou lékárničky, namísto aby ctihodné občany chránili před těmi méně ctihodnými. Naopak, myslím si, že je to dobré i pro policistu. Třeba se nad tím zamyslí a najde si slušnou práci.

Pokud situace dojde do stádia, že je nevyhnutelné se policistovi nějak vyslovit, reagujeme pouze krátkým sdělením, jako „ano“, „ne“ a „to vám nebudu sdělovat“. Zde se hodí připomenout, že policistovi nejsme povinni cokoli sdělovat, jinými slovy, odepřeme podat  vysvětlení.

Jak bylo řečeno, kontrolní kontrola je startovací rampa k podezření z přestupku a slouží k tomu, abychom se v předem připraveném scénáři stali obětí vlastní slušnosti a otevřenosti. Uvědomme si, že policista jedná s řidiči – potenciálními přestupci několikrát denně. Má praxi a ví, jak se dobrat k tomu, co potřebuje.  Ví, jak se zachovat, když s ním někdo diskutuje a polemizuje s ním. Klidně a sebejistě sdělují matoucí informace, vymýšlejí si zákony nebo hrozí neexistujícími a právně nesmyslnými postihy za neexistující prohřešky, „že si to vzájemně dosvědčí“ apod. Někdy hrají roli sympatie nebo antipatie, vaše vizáž, váš automobil, nějaké události z minulosti a především vnější vlivy.

Proč se kontrolní kontrola může zvrtnout v podezírání z přestupku? Skutečnou příčinou je zákon padajícího… řekněme kamení. Každá úroveň policejního systému má jiné zájmy, průsečíkem tohoto je řidič. Nejvyšší policejní level potřebuje, aby počty odhalovaných přestupků neklesaly a na silnici byl carmageddon, nebo alespoň aby vovce měly pocit, že to tak je. Představme si jeden hypotetický den, kdy by dopravní policie zmizela ze světa. Změnilo by se něco? Zdivočeli by řidiči, semafory zmateně blikaly, panáčkové ze světel pro chodce utekli? Ne, na zájmu každého řidiče dojet z místa A do místa B by se nezměnilo nic, země by byla kulatá, nebe by bylo modré, všechno by bylo jako předtím, jen bychom byli o jeden poznatek bohatší: policie a její dohled nad dopravou jsou naprosto k ničemu. Vrchní velení má tedy zájem, aby veřejnost potřebovala policii, jinak by se mohlo ukázat, že císař je nahý a má malýho ptáka. Policejní velitelé na nižších úrovních mají zájem zdůvodnit, že potřebují právě tolik policajtů a vybavení, kolik mají, plus nějaký nárůst na další období. Řadový policajt musí vykazovat aktivitu, aby si nikdo nevšiml, že se fláká. Všechny tyto požadavky budou splněny, pokud bude existovat nějaký kvantitativně- výkonnostní systém, známý jako „čárkovací systém“, který v některých regionech funguje a ve kterém hraje roli, kolik pokut policajt rozdal. Úplně perverzní rozměr to dostává v případě pořádkových jednotek, jejichž velitelé někdy nemohou pro své lidi sehnat uplatnění (momentálně nikdo nedělá bordel) a tak je pošlou ven sbírat čárky a hrát si na dopravku. Motivace namočit řidiče do průseru a vybrat od něj pokutu, klidně jen dvě stovky, je pak enormní a tím také snaha na něj něco vyhrabat, a to klidně s dopomocí jeho vlastní otevřenosti a upřímnosti.

Tohle všechno však odpadá jako mávnutím kouzelného proutku, když se s nimi nebudete bavit. Na to nemají recept.

2. Pokud policajt něco požaduje, vyhovíme mu pouze v mezích zákona.

Zejména se to týká dokladů povinné výbavy. Policie je oprávněna ji kontrolovat, vy jste povinen poskytnout součinnost v nezbytné míře. Nikde není popsáno, jak rychle to máte dělat, zda se u toho máte tvářit nadšeně a orgán veřejné šikany si jistě pár minut počká. Je ostatně placen z našich daní.

Nejsme tedy povinni z vozidla nic demontovat, rozebírat nějaké hermeticky uzavřené obaly, protože to prostě neumíme. Neposkytujeme jiné doklady než ty v zákoně uvedené. Stejně tak při kontrole technického stavu, která může nově podle platné metodiky probíhat i „na silnici“ jako vizuální kontrola, neprovádíme žádné úkony nad ty, které nám zákon ukládá. Tedy například pomoc s hledáním identifikátorů vozidla.

A především, vše provádíme pomalu a naprosto klidně.

3. Neprokazujeme vlastní nevinu

Může dojít k obrácení překupce neviny, kdy je řidič vmanévrován do situace, že musí obhajovat nějaké svoje jednání, protože policista tvrdí, že došlo k nějakému deliktu. Ve skutečnosti je toto jen prostředek, jak vás dostat tam, kde máte být. Z takového stavu existuje východisko. Slušně policistovi sdělte, že pokud má podezření, že se stal přestupek, aby zajistil důkazy a připravil hlášení pro správní orgán.

Policista by se při běžné kontrole totiž neměl ptát vůbec na nic. Pokud má nějaké podezření, že se stal přestupek, tak buď dospěje k názoru, že se mu jeho policejní činností podařilo skutek zcela prokázat, a to po objektivní, subjektivní i materiální stránce (hlavně to poslední jsem ještě nezažil) a pak jej má vyřešit blokově (za splnění podmínek, které pro to zákon stanoví) anebo jej předá do správního řízení. Ve skutečnosti ale policisté často chtějí udělat celou záležitost “fest” nebo motivovat řidiče k zaplacení pokuty a pak dojde na vzájemnou konverzaci.

Příklady z praxe

Pane řidiči, pil jste před jízdou alkohol?

Tato otázka je položena před zkouškou alkoholu v dechu s cílem zvýšit jeho výtěžnost. Zde se spoléhá, že hloupý řidič začne blekotat něco ve smyslu „dal jsem si jedno pivo po obědě“. Pak je proveden test a je naměřeno např. 0.20 promile. To samo o sobě nedokazuje naprosto nic. Ale ve spojením s předchozím to v pohodě stačí na pozdější odebrání řidičáku ve správním řízení a pokutu v řádu desítek tisíc, protože a) řidič se přiznal, že pil alkohol před jízdou b) alkohol v dechu byl zjištěn, sice v neprůkazné míře, ale zjištěn.

Správná reakce: Vůbec nereagovat. Pokud chtějí něco vědět, ať si to zjistí.

Pane řidiči, vy jste jel sedmdesát, víte o tom … ?

Policajti provádějí samohanu s radarem na frekventované komunikaci a policajt za přístrojem oznamuje na „likvidační stanoviště“ pouze barvu a typ auta, protože to tak jde lépe od ruky. Fotky ukládá do paměti radaru. Věta „modrá Fabie“ je poněkud zrádná, protože modrých fabii se vyrobilo jen asi 300.000. Tři policajti na „likvidačním stanovišti“ místy ztrácejí přehled. Tak si trochu pomohou.

Jak bylo řečeno, na dorazy nereagujeme. Pokud orgán na odpovědi trvá, tak mu poradíme, aby si to zjistil.

Pane řidiči, víte, že vám nesvítí světlo?

Pokud vám na autě nesvítí nějaké světlo, vypadá to sice jako přestupek proti ustanovení o osvětlení vozidla, ale nemusí to tak být. Mohlo zhasnout v důsledku poruchy a vy o tom nevíte. Přestupek z toho dělá až zavinění. Zavinění může být úmyslné, vědomou nedbalostí (věděl, že nesvítí, ale přesto jel) a nevědomou nedbalostí (měl a mohl vědět, že nesvítí, ale nevěděl a přesto jel). Dotaz na to, zda víte o nesvítícím světle je kladen proto, abyste odpověděli „já vím, děkuji za upozornění“. A je to tady. Vědomá nedbalost. Game over, pokuta, další pirát nalezen a potrestán.

Správná reakce: Nereagovat nebo „ne“.

Pane řidiči, víte, proč jsme vás zastavili?

Téměř klasika, totálně zbytečná věta a obvyklý icebreaker především starších policistů. Hned od počátku vás shodí pěkně do defenzívy a začnete přemýšlet, kde jste se dopustili jakého deliktu. Dokonce nějaký jejich interní kodex jim tohle stupidní vyptávání zakazuje, nicméně nevím o tom, že by za to kdy někoho potrestali.

Správná reakce: Zcela ignorovat.

Co k tomu dodat celkově?

Rád bych věřil tomu, že 9 policistů z 10 je slušných a nemají v danou chvíli a na daném místě zájem uvrtat mně nebo vás do nějakého problému, pouze chrání zákon, tak jak po nic chceme, jak jim za to platíme a jak to oni (ne)dělají. Rád bych tomu věřil, ačkoli si myslím, že 9 z 10 policistů takoví rozhodně nejsou, naopak, něco mnohem horšího. Ale věřme tomu, že to tak je a že 9 z 10 policistů je slušných. Jakou máte jistotu, když vás zastaví, že jste narazil na těch 9 hodných nebo jednoho zlého?

Policie v této zemi čítá přes 40.000 mužů, v evropském srovnání a v přepočtu na počet obyvatel má více policistů už jen Kypr a Malta, na kterých probíhá nebo nedávno probíhala občanská válka. Policie je nadána většími pravomocemi než za komunistů, patrně většími pravomocemi než gestapo, pokud takové srovnání historické okolnosti umožňují,  a představuje významnou mocenskou složku v této zemi. Nevěřte těm povídačkám, že nemají na benzín, že je jich málo, že policisté hromadně odchrázejí. To není pravda a nikdy nebyla. Už nejméně pět let nás tímhle média krmí a pořád vidíte policejní auta jezdit, pořád máme 40 tisíc policajtů a nikde není vidět, že by se hromadili bývalí policisté, naopak. Nejinak je tomu se strážníky, kdy se k početní naddimenzovanosti a nadprůměrnému materiálnímu vybavení těchto obecních sborů přidává ještě ignoranství, pohrdání právem a praktiky lokálních mafií. Kdo si myslí, že nad nimi nějak vyzraje, nebo se jim švejkovsky vlísá do přízně, může narazit. Jediné, co na ně platí, je nespolupráce. A proto ještě jednou: S policií se nikdy nebavíme! 

zdroj článku: tu

Comments are closed.

Registrace domén
Září 2017
Po Út St Čt So Ne
« Led    
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930  

Odkazy na zdroje

Snažíme se citovat zdroje svých informací co nejlépe. Občas některý z redaktorů může zapomenout, pak nás prosím kontaktujte. Pro nejvýraznější zdroje (které už pak uvádět nebudeme) zde máme trvalý odkaz na jejich web. Zdroje: Lukáš Visingr