U filmů platí takové nepsané pravidlo, že jeho kvalita většinou klesá s každým dalším pokračováním (málo kdy je tomu jinak) a pokud mezi jednotlivými díly je navíc delší časový rozestup, tak se toto „pravidlo“ ještě stupňuje.
Toho jsem si byl víc než vědom, přesto mi to stejně nedalo a za každou cenu jsem chtěl vidět pokračování filmu Bony a klid, jelikož kultovní jednička z roku 1987 se mi hodně líbila, jelikož měla šmrnc, spád a nějaký děj a smysl (ono to bylo vlastně i tím, že dokonale vykreslovala situaci v tehdejší době, kterou si sice matně, ale přesto nějakým způsobem pamatuji).
Tak schválně, co myslíte, jaký úspěch mohl asi tak zaznamenat druhý díl, když oba filmy od sebe odděluje více jak čtvrt stolení (konkrétně 27 let)?
Než k filmu vyjádřím svůj názor, tak zde nejprve níže uvedu v citaci text od distributora filmu, jak ho popisuje on, abyste měli možnost si to následně porovnat
„Chceš bony, ňáký bony?“ Ulice v centru Prahy patřily jim, vydělávali hodně peněz a divoce je utráceli. Co ale dělá partička někdejších veksláků dnes?
Z vězení jsou už dlouho venku. Svět kšeftů s valutami a bony, nelegálně směňovanými poukázkami do obchodů s jinak nedostupným západním zbožím, je sice dávno pryč, ale způsobů, jak vydělat „rychlý prachy“, je pořád dost. Stačí vědět, jak na to – podvody s dotacemi, úplatky, tunelování, krádeže.
Stejně jako ve filmu Bony a klid z roku 1987 i tentokrát příběh začíná příjezdem naivního mladíka Martina (Jakub Prachař). Nemá práci, rodiče, holku, ani kamarády. Zato má dluhy a jdou po něm vymahači. Do Prahy se vypravil z Boleslavi sehnat peníze.
Pak už stačí, aby potkal Bínyho (Roman Skamene), který už zase šlape chodník, nyní však pouze jako naháněč cizinců před restaurací na Staromáku. Osamělý Bíny vycítí v outsiderovi Martinovi možného parťáka pro nejistou budoucnost a zatáhne ho do svých kšeftíků…
Po zhlédnutí filmu, tedy po cca 90 minutách jsem celkem dlouho přemýšlel o tom, co by se na filmu dalo najít pozitivního a čím mě vlastně potěšil, nebo lépe řečeno pobavil, když to měla být komedie a představte si, že jsem absolutně na nic nepřišel.
Nejen, že jsem se ani jednou nezasmál, ale celý děj mi přišel víc než divný a nejhezčí pasáže filmu byli prostřihy z jedničky, člověk si tak lépe mohl vybavit, jak herci před 27 lety vypadaly 😉
Poukazování na to, že veksláci vyměnili povstávání na ulici za teplá místečka v různých správních radách a politiku (stali se z nich kmotři), to ví každý a to není momentálně zrovna námět, který přilepí diváka zarputile do sedačky a bude se tomu smát.
Osobně za dějem filmu Bony a klid 2 vidím zášť a nasranost scénáristy na dnešní dobu, proto si myslím, že by se na to měl dorostenec Olmer již vykašlat, protože dvakrát stejná věc nikdy nedokáže zaujmout identicky a to, co lidi zajímalo a nadchlo tehdy, dnes už těžko nadchne.
Shrnuto a podtrženo, film je o ho..ě a za ho..o i stojí a dle mě je to akorát těžký aspirant na cenu jednoho z nejhoršího filmu v dějinách české kinematografie a ten kdo ho financoval, kdyby ty prachy vynaložené za natáčení a herce hodil do kanálu, tak si myslím, že by měli mnohem větší prospěch pro něj i pro společnost, než vznik tohoto paskvilu.