Základní myšlenkou tohoto článku je, že jedním ze základních práv občana je právo odmítnout podat vysvětlení úřadům, tedy důkaz svědeckou výpovědí proti sobě nebo proti osobám, kterým by v důsledku poskytnuté výpovědi vzniklo nebezpečí stíhání pro trestný čin, správní delikt nebo přestupek.
Ve společnosti vznikl v důsledku předloňského „tažení proti osobě blízké“ nesprávný dojem, že toto právo už neexistuje, přinejmenším v dopravních věcech, a ono to tak není. Odepření podání vysvětlení je totiž jedním ze základních práv garantovaných ústavou. Žádná „osoba blízká“ s tím nemá co dělat, je to právo neobviňovat sám sebe a své blízké, a toto právo má silné historické kořeny směřují přímo k podstatě západní společnosti. Odepření podání vysvětlení bude nadále platná strategie u přestupků, které nebyly zjištěny automatickým systémem bez obsluhy (představte si pod tím, co chcete), nejednalo se o parkování, anebo již probíhá přestupkové řízení v jakékoli věci a vy jste v něm podezřelým, obviněným nebo svědkem. I v případě uvedených přestupků, na které dopadá sankce za správní delikt, je odepření podání vysvětlení užitečné, protože když se přiznáte, je to přestupek a za přestupek jsou body. Ve všech možných případech můžete s úřadem nespolupracovat a nepodat mu výpověď, protože byste tím mohli způsobit nebezpečí postihu sobě nebo osobám, jejichž újmu byste pociťovali jako sobě vlastní. Dokonce se domnívám – a klidně mě v diskusi ukamenujte – že u systémů stojících na amorálním základě (fašismus, komunismus, český eurosocialismus) by občan neměl spolupracovat s úřady nikdy a za žádných okolností, protože není právní stát a není dána záruka, že úřad nebo policie jeho výpověd použije za účelem spravedlivého rozhodnutí.
Vysvětlení mohou po občanu požadovat policisté, obecní policie (strážníci) a správní orgány konající řízení o přestupku, nejčastěji magistráty, radnice, městské a obecní úřady. Policie podléhá dohledu svých interních kontrolních orgánů a z uvedených institucí je nejkorektnější. Proto se postupy PČR nebudeme zabývat do detailu. Policie přece jenom vyšetřuje občas skutečné trestné činy a sem tam chytrá grázly, její jednání aspoň občas zavání ochranou zájmů slušných lidí, což se o policiích obecních a správních odborech magistrátů tvrdit nedá. Cílem tohoto návodu není stavět občany proti policistům nebo dávat grázlům do ruky vodítko, ale ukázat slušným lidem, jak klást odpor úřední buzeraci.
Tato revize článku o odmítání spolupráce s úřady nahrazuje předchozí díly FSM a má zapracovány následující upgrade:
– legislativní změny v letech 2008 až 2012
– nové metody, které vyvinuli úředníci, aby upevnili svou moc
– praxe vlastní i těch čtenářů D-F, kteří přišli s úřady do styku
Nyní uvedu jednu větu, kterou si všichni pamatujme. Nemění na ní žádná skutková švindlpodstata správního lžideliktu vylobbovaná bývalým esenbákem a kdybyste měli zapomenout úplně všechno, pak tohle prosím nikoli:
1. Vysvětlení požaduje Policie České republiky
Policista je oprávněn vysvětlení požadovat a občan je oprávněn jej odepřít. V případě odepření podání vysvětlení PČR je možno se odkázat se na celý odstavec 3 § 61 zákona č. 273/2008 a toto vyjádření dále nerozvádět. Není třeba specifikovat důvod. Stačí tedy říci, že nebudete podávat vysvětlení.
Řečí zákona:
(3) Podání vysvětlení nesmí být od osoby požadováno, pokud by tím porušila zákonem stanovenou nebo státem uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže by byla této povinnosti příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má, zproštěna. Osoba může vysvětlení odepřít pouze, pokud by jím sobě nebo osobě blízké způsobila nebezpečí trestního stíhání nebo nebezpečí postihu za správní delikt.
Na závadu není poslední věta, která o přestupku nehovoří. Z hlediska evropské legislativy je přestupek druhem trestného činu, od kterého se liší pouze intenzitou nezákonného jednání. Kromě toho, když vás policie otravuje a požaduje vysvětlení, nemůžete vědět, zda její činnost bude rezultovat v podezření z přestupku, trestného činu nebo čeho vlastně.
Kromě požadování vysvětlení „v terénu“ může policie osobu vyzvat, aby se někam dostavila k podání vysvětlení. Dostaví-li se osoba na základě výzvy, je policista povinen s touto osobou sepsat bez zbytečného odkladu úřední záznam o podání vysvětlení. Nevyhoví-li osoba bez dostatečné omluvy nebo bez závažných důvodů výzvě, může být předvedena. Policista je povinen před provedením úkonu poučit osobu o právních důvodech provedení úkonu, a jde-li o úkon spojený se zásahem do práv nebo svobod osoby, také o jejích právech a povinnostech (§13 zákona O policii ČR). Důležité je zde slovo „před“.
Nejčastější formou požadování vysvětlení na řidiči od policie patrně bude vyžadování různých informací, které mají napomoci k pozdějšímu obvinění z přestupku.
2. Předvolává městská policie podle zákona č. 553/1991
Stejně tak v případě policie městské, je třeba se odkázat na celý odst. 4 § 11 zákona 553/1991.
Oprávnění požadovat vysvětlení
(1) Strážník je oprávněn
a) požadovat potřebná vysvětlení od osoby, která může přispět k objasnění skutečností důležitých pro odhalení přestupku nebo jiného správního deliktu nebo jeho pachatele, jakož i ke zjištění skutečného stavu věci,
b) vyzvat osobu podle písmena a), aby se ve stanovenou dobu dostavila na určené místo k sepsání zápisu o podání vysvětlení,
c) vyzvat osobu podle písmena a), aby předložila doklady potřebné ke zjištění skutečností podle písmena a).
(…)
(3) Osoba je povinna výzvě podle odstavce 1 vyhovět.
(4) Vysvětlení může odepřít pouze osoba, která by jím sobě, svému příbuznému v pokolení přímém, svému sourozenci, osvojiteli, osvojenci, manželu nebo druhu anebo jiným osobám v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by právem pociťovala jako vlastní, způsobila nebezpečí trestního stíhání nebo nebezpečí postihu za přestupek.
(5) Vysvětlení nesmí být požadováno od osoby, která by jím porušila státem uloženou nebo státem uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže by byla této povinnosti příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má, zproštěna.
(6) Strážník je povinen osobu předem poučit o možnosti odepřít vysvětlení podle odstavců 4 a 5.
(…)
(9) Nevyhoví-li osoba bez dostatečné omluvy nebo bez závažného důvodu žádosti nebo výzvě podle odstavce 1, může být předvedena.
(10) Zápis o podaném vysvětlení musí být s osobou sepsán bez zbytečného odkladu.
Postavení policie městské dále komplikuje fakt, že podle zákona nemá právo předvolávat občana na určené místo a v určenou dobu k podání vysvětlení, ale pouze k sepsání zápisu o podání vysvětlení. Pokud obdržíte výzvu, musí na ní být tato formulace. Pokud je tam jiná formulace, pokouší se MP uskutečnit něco, na co nemá podle zákona právo.
Konkrétní formulace věty, kterou můžete obšťastnit městskou policii, bude pak znít: „V této věci nebudu podávat vysvětlení.“ Daleko praktičtější se však jeví výzvu MP prostě ignorovat. Pokud se na výzvu bez řádné omluvy nedostavíte, můžete být toliko předveden. Nicméně nevím o případu, že by MP někoho za účelem podání vysvětlení předvedla, a i kdyby se to stalo, tak i poté můžete odepřít podat vysvětlení.
Určitou formou výzvy k podání vysvětlení městské policii jsou lístečky za stěrač, které (podle mého názoru v rozporu s hned několika zákony) umisťují strážníci na automobily, o kterých se domnívají, že byly špatně zaparkovány. I tuto výzvu můžete s radostí ignorovat, protože není prokazatelné, zda vám byla doručena. Navíc tam také absentuje poučení. Kromě toho na ní zpravidla nestojí, jaká osoba podle pís. a) se má kam dostavit. Mohlo se například stát, že někdo šel kolem auta a vytřel si s lístečkem řiť.
Jinou formou, kterou se obecní policie domáhají vysvětlení, je zasílání drsně se tvářící výzvy k podání vysvětlení, kde je vlastník vozidla pod hrozbou různých sankcí nabádán k tomu, aby identifikoval osobu, která v určitý den, datum, čas řídila jeho vozidlo a tuto osobu odeslal na MP k podání vysvětlení. Dokument obsahuje například větu „k podání vysvětlení se dostaví osoba, která řídila vozidlo 18.8.2008“. Tento druh výzvy také ignorujeme, protože není zřejmé, kdo je „osobou“ podle písmena a). Hrozí totiž jedna nepříjemnost. Pokud se na opičárnu dostavíte vy jako vlastník vozidla, MP z toho bude zkoušet dovodit, že jste vozidlo řídil. A nyní pozor, existuje judikát, který tento druh nepřímých důkazů posvětlil (2 As 3/2004 – 70) a přehnaná ochota není tedy na místě.
3. Předvolává správní orgán
V případě kontaktu se dopravním odborem magistrátu nebo obecního úřadu platí totéž, tentokrát se odkazujeme na celý odstavec 1 § 60 zákona 200/1990 O přestupcích.
(1) Každý je povinen podat správním orgánům nezbytné vysvětlení k prověření došlého oznámení o přestupku; podání vysvětlení může být odepřeno, jestliže by takovým osobám nebo osobám jim blízkým (§ 68 odst. 4) hrozilo nebezpečí postihu za přestupek, popřípadě za trestný čin nebo by porušily státní nebo služební tajemství anebo zákonem výslovně uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti.
Dále je vhodné znát § 55 správního řádu – Důkaz svědeckou výpovědí
(5) Správní orgán svědka před výslechem poučí o důvodech, pro které nesmí být vyslýchán, o právu odepřít výpověď, o jeho povinnosti vypovídat pravdivě a nic nezamlčet a o právních následcích nepravdivé nebo neúplné výpovědi.
V okamžiku, kdy se předvolaný začne bezhlavě ohánět „osobou blízkou“, vloží úřadům do ruky vodítko, popsané v občanském zákoníku takto:
§ 116
Osobou blízkou je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní.
Zde vzniká několik odlišností proti předchozím dvěma případům obou policií: můžete být pokutován částkou 5.000 Kč.
(2) Tomu, kdo se bez závažných důvodů nedostaví na výzvu ke správnímu orgánu k podání vysvětlení podle odstavce 1, nebo tomu, kdo bezdůvodně podání vysvětlení odmítá, může správní orgán uložit pořádkovou pokutu až do výše 5 000 Kč.
Podávat vysvětlení je zde povinen každý, nikoli pouze osoby, které by mohly pomoci objasnit nějaký skutek. Odmítnout podat vysvětlení není možné bezdůvodně. Zákon však nestanovuje, co může být důvodem a práva jsou nezcizitelná, tudíž je úřad nemůže zkoušet zcizit tím, že jste neudal důvod nebo důvod nebyl dost plauzibilní. Správní orgány také ve zvýšené míře požadují vysvětlení písemně, dokonce vyzývají občany k tomu, aby jim písemně pomocí udávacího formuláře sdělili údaje o jiných osobách, které by pak mohly obvinit z přestupku. Zde platí to samé jako pro podání vysvětlení prezenční.
4. Tzv. „řešení problému osoby blízké“ po 19.1.2013 (správní delikt)
Jedná se o zákonné opatření, které zpoplatňuje využití práva nevypovídat v určité podskupině přestupkových věcí. Zavádí se povinnost provozovatele vozidla zajistit, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená zákonem. Zavádí se skutková podstata správního deliktu spočívajícího v tom, že provozovatel nesplnil výše uvedenou povinnost, jakkoli je to absurdní. Pokuta tak bude hrozit v případě, že provozovatel vozidla nebude chtít či nebude moci identifikovat řidiče vozidla v době spáchání přestupku, ovšem bez hrozby trestných bodů.
Jaká bude konkrétní aplikační praxe těchto ustanovení, se ukáže teprve časem. V případě, které zákon uvádí (automatizovaný prostředek, parkování, má znaky přestupku), bude sice možné použít odepření výpovědi v přestupkovém řízení, ale nebude to účinný postup, protože pak bude uplatněna odpovědnost za správní delikt. Momentálně není ani jasno, jaké opravné prostředky připadají v úvahu, jak je definován „automatizovaný technický prostředek používaný bez obsluhy“, co se bude dít, pokud provozovatel shledá výzvu podle § 125h nezákonnou (protože v ní něco chybí, například popsané jednání nemá všechny znaky přestupku) a další aplikační záležitosti, kolem kterých bude ještě veselo. Jediné, co je momentálně jisté je předpoklad, že úřady příslušná zákonná ustanovení vyloží tak, aby to bylo maximálně výhodné pro ně a vyždímaly co nejvíce peněz na pokutách.
Mimoto, aby to nebylo tak snadné, existující judikatura nasvědčuje tomu, že i v případě správního deliktu musí správní orgán prokazovat materiální aspekt a pro trestnost správního deliktu platí totéž co pro trestnost trestného činu, takže představa, že úředníci budou posílat složenky a prachy poplynou samočinně na účet je lichá. V neposlední řadě, sám text zákona není právě jednoznačný. Do doby, než tento pazákon, dítě poslance Stanislava Humla, sežvýkají procesy české justice, na jejichž konci projde testem ústavnosti, je třeba praktikovat následující workaround.
Pro uvedené případy (typicky parkovací delikty, přestupky zjištěné automatickými radary a systémy hlídajícími průjezd na červenou) je naopak řešením poskytnutí výpovědi úřadům, a to výpovědi takové, která k ničemu není. Existuje dvojí postup:
A. Z pozice provozovatele označíme (jménem a adresou) osobu, pro kterou platí obě následující podmínky:
– nelze zjistit, zda existuje
– nelze ji kontaktovat
– ustojí povrchní zkoumání úřady, tedy dostatečně věrohodně
Prakticky tuto podmínku splní vhodná kombinace jmen a adres, které najdeme v různých rejstřících. Zvolíme nějakého cizince, který spolehlivě nebude v evidenci obyvatel, a přiřadíme mu adresu, kterou zjistíme pomocí služeb jako mapy.cz, a to nejlépe nalezením nějaké velké firemní budovy nebo paneláku. Nepravdivá výpověď při podání vysvětlení je sice přestupkem, nicméně zde by správní orgán musel prokázat, že vaše výpověď je úmyslně nepravdivá, tedy například že paní Ursula Fick von Hinten, bytem Praha, Lomnického 3 vám při zapůjčení vozidla skutečně nepředložila doklady s tímto jménem, což je nemožné.
B. Z pozice provozovatele označíme (jménem a adresou) osobu, pro kterou platí obě následující podmínky:
– existuje a je se záměrem seznámena
– vypoví, že vozidlo neřídila
Tím se celá záležitost dostane na rovinu tvrzení proti tvrzení a správní orgán nebude bez dalšího moci naplnit svoji zákonnou úlohu zjistit skutečný stav věci tak, aby o něm nebylo důvodných pochybností. Je to méně jisté než postup A.
Pokud se vám zdá, že lhát úřadům je podlé, pak vězte, že prolobbování účelových a zjevně protiústavních zákonů útočících na základní lidská práva je neméně podlé. Udávat manželku je samozřejmě také podlé a míří to přímo na kořeny hodnot slušné společnosti. A vy se k nim chcete chovat férově? Hovno. Neměli si začínat, vy jen záplatujete pytel, který oni ušili.
5. Firemní vozidla
Zde je objektivní odpovědnost provozovatele v podstatě již zavedena. Pokud se zástupce právnické osoby přizná, že neví, komu bylo vozidlo svěřeno a nařízena jízda, je právnická osoba postihnutelná pro porušení § 10 odst. (1) pís. d) zákona a bude se jednat o správní delikt.
Chybou je tedy prohlásit, že nevíme, kdo vozidlo řídil. To rezultuje v pokutu. Zde se nabízí trojice východisek:
a) udat takovou osobu, jejíž totožnost úřadu k ničemu není (nelze zjistit, zda existuje, nelze ji kontaktovat, vypadá to věrohodně)
b) účelově udat existující osobu, která je se záměrem seznámena a ví, jak se chovat. Tato pak předvolána a úřadu sdělí, že vozidlo toho dne od PO převzala, ale později jej zapůjčila jiné fyzické osobě, k jejíž identitě nebude vypovídat. V tom případě už nelze aplikovat ustanovení o správním deliktu právnické osoby, protože PO svým povinnostem dostála.
c) mimoto, jakkoli to zní někomu zvláštně, právnická osoba má také osobu blízkou. Tedy, jako zástupce právnické osoby víme, komu bylo vozidlo svěřeno, ale k jeho osobě nebudeme vypovídat, protože je osobou blízkou naší právnické osobě. Tento poslední postup je poměrně raritní a netestovaný, nicméně je to také cesta.
Rozsudek 1 As 21/2011 – 52 ukazuje, na co je třeba dávat pozor. Dále viz článek našeho spolupracovníka BorKura.
Poměrně hodně otázek směřuje k tzv. knize jízd. Za posledních 5 let mi není znám případ, kdy by si správní orgán ve věci dopravních přestupků byť jen vyžádal od finančního úřadu knihu jízd, natož aby na ni dosáhl. Zato je mi známo, že si ji úřad vyžádal od firmy na komunikačním levelu bejvalej fízl-bejvalej fízl a dostal ji. Ve správním sestřeleno, důkaz byl získán mimo řízení a v rozporu se zákonem. Fízl kolaborant odměněn finančním postihem za vynášení dokumentů z firmy bez vědomí vedení.
Obvyklý průběh podání vysvělení
Zákonný průběh podání vysvětlení by měl být následující:
1. Úředník nebo policista požaduje předložit občanský průkaz
2. Úředník nebo policista poučí předvolaného o možnosti odepřít výpověď a případně o dalších právních následcích výpovědi
3. Předvolaný stvrdí svým podpisem, že byl poučen
4. Úředník vznese svoje dotazy, zpravidla přitom předloží nějaké dokumenty k upřesnění svých požadavků, například fotografii z radaru
5. Předvolaný sdělí skutečnosti nutné k objasnění přestupku anebo odmítne výpověď
6. Úředník sepíše úřední záznam o podání vysvětlení
7. Předvolaný je seznámen se záznamem
8. Předvolaný je propuštěn
Musím zde poukázat na to, že existuje rozdíl mezi podáním vysvětlení podle § 137 správního řádu a ústním jednáním o přestupku ve správním řízení podle § 49 správního řádu. To druhé slouží nejen k zjištění skutečností rozhodných pro další průběh řízení, ale především k tomu, aby účastník řízení uplatnil svá práva. Občas se stane, že správní orgán předvolá řidiče k podání vysvětlení a pak to prohlásí za ústní jednání. Záznam z podání vysvětlení nelze použít jako důkazní prostředek.
Někdy je podání vysvětlení používáno jako záminka k tomu, aby se podezřelý řidič dostavil na pendrekárnu, kde po něm však žádné vysvětlení nechtějí. Neformálně je mu sděleno, „co na něj mají“, nějaké epileptické snímky z lidaru například, a je po něm požadováno převzetí pokutového bloku, přičemž je mu vyhrožováno vyšší pokutou ve správním řízení, úhradou nákladů řízení a tak dále. Takovým praktikám je třeba vystavit rozhodné stop.
Triky úřadů
1. Zamlčování poučení
Především na městských policích a obecních úřadech se úředníci snaží zákonný postup různým způsobem obejít, protože je to pro ně pohodlnější, většina občanů není příliš informovaná a samotným úředníkům se příliš nehodí poučovat poddané, pardon, občany, o jejich právech, protože z pohledu úředníka občan má pouze dvě práva – držet hubu a vydělávat na jeho plat. Pochopitelně není příliš taktické poučovat někoho ještě před podáním výpovědi o tom, že ji podávat nemusí, protože co kdyby to udělal?
Poučení předvolaného o jeho právech je proto prováděno formálně nebo je vydáváno za bagatelní administrativní úkon. Většinou je poučení zataveno ve fólii nebo dokonce nalepeno na zdi (hustě popsaná A4, obsahuje i informace pro postup, kdy je předvolán mladistvý). Vám je přistrčen jakýsi papír a sděleno, „tady to podepište“. Tento akt se může uskutečnit dokonce až po vlastním podání vysvětlení, pak je význam poučení bagatelizován, „to je jako že jste byl poučenej“.
Pokud se úředník vyptává a nepoučil, je nutno se úředníka dotázat, zda již podání vysvětlení započalo a pokud je odpověď kladná, upozornit ho na jeho zákonnou povinnost, případně na důsledky, které pro jeho osobu může porušování zákona mít. Pokud se jedná o podání vysvětlení správnímu orgánu, podáme na místě stížnost podle § 175 správního řádu. V případě postupu podle zákona o obecní policii si poznamenáme číslo strážníka, který nepoučil a stížnost podáme později k rukám starosty obce.
Jinou alternativou je nechat akt podání vysvětlení doběhnout do konce a až na konci odmítnout podepsat potvrzení, že jste byli předem poučeni (protože se tak nestalo předem), současně do zápisu uvést, že jste před podáním vysvětlení nebyli poučeni ve smyslu zákona. Tím nastane pat, protože získaný důkaz je bezcenný.
2. Úřední zápis
Protože jste odmítl vypovídat, úřední záznam ideálně obsahuje kromě zákonem daných náležitostí pouze jedinou větu, a ta se týká právě toho, že jste odmítl podat vysvětlení.
3. Výhružky a psychologie
Na magistrátech je silná tendence peníze z předvolaného vydojit stůj co stůj. Dosud známé postupy:
– vyhrožování předvoláním celého příbuzenstva, patrně po vzoru gestapa, které také rádo zatýkalo, zavíralo a popravovalo příbuzné. Zde úředník spekuluje na to, že nechcete obtěžovat příbuzné chozením po úřadech, takže si je vezme jako rukojmí. Takový pokus samozřejmě popište v úředním záznamu. Je nutné instruovat příbuzné o možnostech odepření podání vysvětlení a možnosti náhrady nákladů, které jim vzniknou, dále jim celý problém předložit jako výzvu, aby je to bavilo a neměli zábrany na úřad jít a vyfakovat je tam.
– úmyslné protahování celého aktu a skryté výhružky jako „zdržujete jen sám sebe“. Zde je třeba mít na paměti, že i úředník chce jít domů, mezitím potřebuje vydělávat peníze pro své mecenáše, takže jeho to bolí dvojnásob. Čas strávený na úřadě prostě oželíme, oni stejně pracují v 7-15 módu, takže to nemůže dlouho trvat.
– úskok zvaný bagatelizace. Úředník se tváří mile, říká, že on musí jen „sepsat nějaké papíry“, o přestupku že budou rozhodovat jiní apod. Až potud je to samozřejmě pravda. Nejste ostražití, podepíšete mu to, poskytnete výpověd, za týden vám přijde rozhodnutí o přestupku. „Jiní“ rozhodli na základě důkazu, který jste jim podal a vás už k tomu nepotřebovali, protože měli všechno, co potřebovali. Obrací se na mně dost lidí, kteří jim to sežrali, ale nedá se s tím většinou už nic dělat.
– „love bombing“, při kterém je vám vmeteno do tváře, že nechováte čestně, „jako chlap“ apod. Tuto dnes již výrazně minoritní techniku si oblíbili zejména staří brunátní bývalí policisté, které z různých důvodů propustili od policie a teď mají nový výnosnější ďolík. To úplně ignorujte.
– úmyslné sdělování dezinterpretací, jako „já žádný poučení provádět nemusím“, „manželka není osoba blízká“ apod. Zde úředník spekuluje na to, že nemáte po ruce žádný zákon, abyste si to ověřil, znejistíte a kapitulujete. Někdy v tom není úmysl, ale zjevné mezery v kvalifikaci.
– obchodní nabídka, ta může být pololegální i nelegální. Patrně se nesetkáte s požadavkem o úplatek, to se dělá jinak, většinou pomocí proxy, který zajišťuje důvěryhodnost a bezpečnost obou stran. Nabídka například může znít, že vy to nebudete komplikovat a za odměnu dostanete jen mírnou pokutu, třeba za nesprávné parkování. Pro magistrát je takový obchod několikanásobně výhodný – jednak neztratí čas neproduktivní činností a z pokuty nemusí odvádět sjednané procento firmě, která jim pronajala radar. Úředník také nemusí nikde vysvětlovat, proč mu sklouzl jeden případ z lopaty.
4. Chyby na straně uživatele
Uživatelé FSM se často dopouštějí následujících chyb:
– říkají, že neví, kdo jejich auto řídil. Špatně. Hrozí pokuta 5.000 Kč, protože podle zákona o přestupcích se přestupku se dopustí ten, kdo jako provozovatel vozidla nezná údaje o totožnosti osoby, které svěřil nebo přikázal vozidlo k řízení. Kvalita protivníka roste, úřady se už naučily s tímto skoro zapomenutým ustanovením pracovat.
Rozsudek 1 As 21/2011 – 57 : Věta „nevím kdo řídil“ je prostě špatně.
– říkají, že něco provedla osoba blízká. Špatně, protože 1. nač jim to usnadňovat 2. v případě, že se prokáže, kdo vozidlo řídil, hrozí postih za nepravdivou výpověď. Je povinností úřadů si zjistit, kdo vozidlo řídil, zda se vůbec jedná o dané vozidlo, kdy a kde. Morální a správné je se na nemorálních křižáckých taženích českých úřadů nepodílet a toliko a pouze odepřít výpověď.
– pošlou na prvotní „podání vysvětlení“ zástupce. To je nesmysl a hrozí za to pokuta. Předvolaná osoba je povinna se na výzvu dostavit. Pokud je již zahájeno správní řízení s konkrétní osobou, pak je situace jiná, ale podání vysvětlení zpravidla správnímu řízení předchází a v tomto okamžiku každý jedná sám za sebe.
– přecenění dopadů práva nevypovídat. Pokud odmítnete spolupracovat s úřadem, způsobíte tím důkazní nouzi, kterou úřad může úspěšně překonat obstaráním různých jiných důkazů, takže „to neskončí“. I bez vaší výpovědi může nasbírat dostatek důkazů k tomu, aby vydal rozhodnutí a odůvodnil ho. Jako důkaz mohou posloužit jiné svědecké výpovědi, znalecké posudky, předchozí výpovědi apod.
5. Crowd management
Městské policie a správní orgány praktikují masový přístup, říkám tomu „crowd management“. V podstatě jim nezáleží na jednotlivých případech, jde jim o to, aby se vcelku vybralo dost. Pokud tedy narazí u jednoho předvolaného na odpor a nemají na jeho osobě nějaký speciální zájem („známá firma“, oponent magistrátu apod.), raději ho nechají být, protože za dveřmi už stojí další, který rád zaplatí, protože neumí klást odpor. Celý ten systém je tak nastaven na průměrného joudu, který platí a nemyslí, a jakýkoli odpor nebo odchylka od normálu způsobí, že se více nebo méně zadrhne. Policie si zpravidla „crowd management“ nemůže dovolit, protože její činnost má charakter skutečného a zákonného vyšetřování.
zdroj: zde