Lze ho i natočit, viz následující citace.
Pořizování záznamů ve správním řízení
Správní řád neobsahuje úpravu pořizování zvukových nebo obrazových záznamů během ústního jednání. Účastník tedy může na základě obecné zásady, že každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, pořizovat pro vlastní potřeby zvukové a obrazové záznamy během ústního jednání ve správním řízení. Lze také použít argumentaci z rozhodovací praxe soudů, že se nejedná o projevy osobní povahy, neboť přinejmenším úřední osoby zde vystupují z titulu své veřejné funkce. K závěru, že natáčení ústního jednání je přípustné, dospěl i NSS např. ve svém rozsudku ze dne 31. 3. 2010 č. j. 5 As 37/2009-94. Argumentuje v něm – s odkazem na čl. 2 odst. 4 Ústavy, že ze skutečnosti, že správní řád výslovně právo nahrávat si jednání nezakotvuje, nelze dovozovat, že je zakázáno. Pro ochranu soukromých osob, které v ústním jednání nevystupují jako nositelé veřejné moci nebo v rámci svého povolání, platí, že jejich záznamy lze pořizovat pouze s jejich souhlasem.
Nahrávání příslušníků policie
Dle stanoviska odboru bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra č. 35 lze pořizovat zvukové či obrazové záznamy příslušníků policie ČR ve službě. Dle něj: „Při provádění služebních úkonů policisté nevystupují jako soukromé fyzické osoby, tudíž pořízení audio a videozáznamu nebo fotografie jejich jednání a chování nemůže být posuzováno jako zásah do jejich osobnostních práv, např. práva na soukromí. Pořizování obrazových či zvukových záznamů při provádění služebních záznamů občany na místě veřejnosti přístupném není zákonem zakázáno.“ I zde se vychází z obecné zásady, že každý občan může činit, co není zákonem zakázáno. V žádném právním předpise není zakázáno pořizování obrazových nebo zvukových záznamů policistů ve službě. Příslušník Policie ČR ve službě vykonává působnost orgánu veřejné správy, policisté tedy při provádění služebních zákroků nevystupují jako soukromé osoby. Z tohoto důvodu se na policisty ve službě nebude vztahovat ochrana osobnosti dle ustanovení § 84 a násl. NOZ.
Předchozí dva odstavce jsem převzal z eps.cz.
Tím uzavírám díl první, který je dělostřeleckou přípravou dílu druhého. V něm si řekneme to opravdu podstatné. Proč je dobré úředníky a policajty nahrávat a natáčet, kudy vůbec na to a jakým způsobem se bránit odmítnutí. Pokusím se tak vytvořit malý pododdíl FSM, kde to bude zpracováno v bodech. Tohle byly jen takové kecy okolo.
Další díl:
1. proč chceme policajta nebo úředníka nahrávat
Ozbrojené síly a úřednictvo s námi nejčastěji vyhledává styk buzerační. Pokud nedostáváte do kontaktu s výkonnými složky státu profesně, týká se vás zřejmě nejčastěji přestupková agenda městských národních výborů (dopravní, stavební aj.) a pokec s Policií ČR nebo Městapem. Následující řádky se budou zabývat výhradně výše uvedeným; můžete si nahrávat samozřejmě i vyřizování nového pasu, ale za sebe k tomu neshledávám žádný důvod. Svá specifika má také pořizování AV záznamů na půdě soudu atd., ale tím se zabývat nebudeme.
Nahrávat policajta nebo úředníka chceme buď pro svou vlastní potřebu, případně jako důkazní materiál. Obecně platí, že běžný občan je v osobní komunikaci se státním orgánem v nevýhodě. Orgána to živí, už má něco za sebou a „umí v tom chodit“. Na druhé straně stojí většinou nervozita, minimální zkušenosti, značná neznalost příslušného práva a velice často nutkavá touha mít to co nejrychleji za sebou. Poslední zmiňovaný faktor způsobuje, že občan odkýve a podepíše raději úplně všechno, jen aby už bylo po všem. Vždyť doma se pak na ten protokol podívá, v klidu, u kafíčka a popřemýšlí…kurva, tohle jsem fakt podepsal? Ale nic takového tam nepadlo! Budu se bránit. Vždyť přece…já si to pamatuju jinak…
Pamatovat si něco jinak je na hovno. Od zítřka nahráváme.
Nahrávat orgána chceme, abychom doložili, že jeho jednání bylo v rozporu se zákonem. My na místě třeba vůbec netušíme, že se tak stalo, ale zkušený kolega, kterému záznam pustíme, tam toho třeba najde víc. Zastaví vás PČR, že vám naměřili nějakou rychlost. Vy to nechcete rozporovat, odmítnete to ale řešit na místě, s tím, že preferujete správní řízení. Najednou se začnou dít věci. „Ukažte nám povinnou výbavu“. Hodina čekání, během které si policajti povídají v autě, nebo zastavují jiná auta. Policajt chce pět tisíc kauci. „Nemáte peníze? Tak si vystupte z auta, dál nepojedete“. My nevíme, že policajti právě třikrát porušili zákon, ale ono to zas tolik nevadí, protože máme všechno na videu. Ono se to ještě bude hodit.
Jiný příběh: před nějakým časem jsem se účastnil ústního jednání správního řízení ve věci překročení rychlosti. Úředník si nazval dva svědky (dva policajty) a kladl jim důvtipné dotazy. Potom jsem se hodlal zeptat policajtů já, jestli byli na dotyčné místo umístěni proto, že se tam dá vybrat hodně peněz, neboť se jedná o rovný přehledný úsek s protisměrem odděleným svodidly a dle státních statistik je tam minimální nehodovost. Úředník mi oznámil, že tuto otázku mi položit svědkovi zakazuje. Měl jsem z toho skoro i radost, takže jsem poznamenal, ať ten zákaz zaprotokolouje a já jsem pro. Bylo mi řečeno, že to v protokolu nebude. I kdybych se na hlavu stavěl.
Nebyl jsem v zrovna záviděníhodné situaci, co říkáte?
Ale prd. Já jsem si to totiž nahrál.
2. jak to budeme realizovat
Pořídíme si mobilní telefon vybavený kamerou a mikrofonem. Pokud s námi budou státní orgáni komunikovat telefonicky (většinou se tak neděje), nepořizujeme si Nokia Lumia s Windows Phone 8.X, protože takovýto zmrdisystém nahrávání hovorů záměrně neumožňuje (já to zjistil až pozdě).
a) stealth mode
Při jednání s úředníkem v interiéru nám postačí zvuk, obraz je v podstatě zbytečný. Zapneme nahrávání a odložíme telefon na stůl k propisce a papírům. Pokud to úředníkovi dojde, patrně dojde ke konfrontaci.
b) full screen mode
Při jednání s policajty jednoznačně doporučuji natáčet ke zvuku i video. Samotný zvukový záznam by byl špatně použitelný; musí být jasné kdo právě mluví, v jaké situaci, co se na místě děje.
3. konfrontace
Ke konfrontaci dojde. Ještě předtím, než začnete pořizovat AV záznam státního orgána to musíte vědět a musíte být přípraven. Pokud půjde o rutinní kontrolu policejní hlídkou atp., nechte to být a orgána nedrážděte. Jakmile ale dojde k něčemu nestandardnímu, tahejte obušek z pytle ven. Určitě natáčejte, bude-li se s vámi cíleně něco řešit.
více na: zde, hodně převzato