Nakonec nevznikají ani ze stresu ani z pálivého jídla, jak nám už desítky let tvrdí lékaři. Nemá to tedy na svědomí ani tak špatná životospráva, jako bakterie. Vředy v žaludku jsou poměrně rozšířené a postihují 10% lidí. Jsou jednak bolestivé a jednak mohou způsobit i smrt. Své by o tom mohl vědět Napoleon a spousty známých osobností.
Počátkem 80. let 20. století si dva patologové Barry Marshall a Robin Warren všimli, že spodní část žaludku lidí, kteří trpěli žaludečními vředy, obývá dosud neznámá bakterie. Začali ji tedy pěstovat a pojmenovali ji Helicicobacter pylori a dali se do pokusů. Zjistili, že při odstranění bakterie se žaludek zahojí.
Přesto si i dnes většina lidí myslí, že žaludeční vředy vznikají ze stresu. Lékaři to vysvětlovali tím, že stres odvádí z žaludku krev, čímž se snižuje tvorba jeho ochranné hlednové vrstvy. Proto je tkáň čím dále zranitelnější vůči žaludečním kyselinám a výsledkem jsou vředy.
Tvrzení, se kterým přišli zmínění patologové, totiž že běžný fizický stav podobný puchýři či odřenině je ve skutečnosti nakažlivou chorobou, bylo v moderní době něčím nepředstavitelným. Marshall se dokonce pokusil experimentovat přímo na sobě. Vypil Petriho misku těchto bakterií a brzy ho postihla silná gastritida. Sám si provedl testy na přítomnost bakterií (žaludek jich byl plný), načež se vyléčil pomocí antibiotik.
Roku 2005 dostali Marshall i Warren Nobelovu cenu za lékařství. Bakterie Helicobacter pylori se vyskytuje u poloviny lidské populace a téměř u všech obyvatel rozvojových zemí. Lidé se obvykle nakazí již v dětství a bakterie u nich zůstává celý život. Avšak pouze asi u 15 procent nakažených vede přítomnost této bakterie ke vzniku vředů.
zdroj: Kniha všeobecné nevědomosti – Lloyd, Mitchinson