>

Etiketa nejen podle Guth-Jarkovského – Část první: Pozdrav

Pozdrav je nejjednodušší, nejelementárnější společenský kontakt, nejzákladnější projev zdvořilosti. Pozdravit je slušnost, odpovědět povinnost. Ale i pro tento zdánlivě takprostý projev existuje mnoho pravidel.

Kdo koho zdraví? Ve společenském styku je určen princip přednosti. Ženy mají přednost před muži, starší osoby před mladšími, nadřízení před podřízenými. Podle tohoto principu se řídí nejen pozdravy, ale i prakticky všechny ostatní formy společenského chování.

Pozdrav je projevem přátelství, zdvořilosti, úcty a respektu k druhému člověku. Jeho součástí je i způsob provedení. Pozdrav nemá být ledabylý, ale ani přehnaný, afektovaný. Má být pronášen zřetelně a s úsměvem, s vlídným pohledem do očí a mírnou úklonou hlavy.

U muže by měla být úklona výraznější, u ženy menší, venku zdrženlivější, v místnosti výraznější. Nezdravíme s cigaretou v ústech nebo s rukama v kapsách. Pro muže platí: zdraví vždy první ženu – a to dokonce i když mu je podřízena. Výjimku by mohly tvořit jen velmi mladé dívky, ale i v tomto případě muž, který chce být pokládán za gentlemana, zdraví první. Povinnost pozdravu přísluší muži mladšímu vůči staršímu, podřízenému vůči nadřízenému.

Úctu pozdravem je vhodné vzdát i člověku výše společensky postavenému. Pozdrav bychom ovšem neměli chápat ve sporných situacích (například potkají-li se dva stejně staří podnikatelé) jako prestižní záležitost (kdo pozdraví první, přiznává, že má menší konto). Bereme to jako příležitost dokázat svou společenskou úroveň (první pozdraví ten, kdo je společensky více na výši).

Nejde-li muž sám a potká přítele, s nímž se chce zastavit, musí se nejprve omluvit svému společníkovi, který své slušné vychování dá najevo tím, že poodejde stranou. Že ho nenecháte dlouho čekat je samozřejmé. Když jde gentleman se ženou, zastavuje se s přáteli jen zcela výjimečně.

V tomto případě je nezbytné svou partnerku představit. Je naprosto vyloučeno ji nechat stát stranou. Tentýž gentleman nikdy nezastaví známého, potká-li jej ve společnosti ženy. Jde-li známý s jiným mužem a vy s nim nutně potřebujete  hovořit, je třeba, abyste se jeho společníkovi omluvili.

Základní povinností ženy při pozdravuje pozdrav vlídně přijmout a s úsměvem odpovědět. Klobouk při pozdravu  nesnímá. Pozdrav můžeme dovršit bližším kontaktem, kterým je podání ruky. Nehodí se podávat ruku při letmých setkáních a také ne v početné společnosti. Některé národy z hygienických důvodů takový fyzický kontakt vůbec nedovolují. Indickým pozdravem jsou sepnuté ruce a ukloň hlavy, moslimové se dotknou čela a prsou (svých), Japonci se zdraví hlubokou úklonou.

V našich zeměpisných šířkách je však podání ruky obvyklé i když by se nemělo nadužívat (k tomu máme někdy tendenci). Říká se, že ze způsobu podání ruky a stisku lze usoudit na povahu člověka. Fakt je ten, že nedbalé či mdlé podání ruky bez pohledu do očí působí nepříjemně a jako by usvědčovalo z nezájmu. Člověk, kterému záleží na dojmu, jakým na své okolí působí (z těchto drobností vytváříme svůj obraz ve druhých – to dobře vědí podvodníci nejrůznějšího kalibru, „dobrý dojem“ a důvěryhodnost potřebují k výkonu své „profese“), věnuje podání ruky patřičnou pozornost a naučí se přiměřenému stisku. Ten nemá být ani nijaký, ale ani zbytečně silový (podrtíte-li křehké kostičky dámě,  nepřesvědčíte ji o své mimořádné mužnosti, ale spíše o své bezohlednosti či sklonu k vytahování se).

Při podávání ruky platí přesně opačné pořadí než při pozdravu. Ruku vždy podává jako první osoba společensky  významnější. Muž nikdy nepodává ruku v rukavici, žena si rukavici může ponechat na ulici (dlouhé, tenké rukavičky na večerní společenské příležitosti se nesvlékají).

Políbení ruky patřilo i u nás dříve k bontonu. Ženy středních a vyšších společenských vrstev tento způsob pozdravu přímo vyžadovaly a nenabízely ruku ke stisku. Dodnes zůstalo políbení ruky zvykem v Polsku nebo třeba v Maďarsku (i na Slovensku se s ním setkáme častěji než v Čechách). Není vyloučené, že se s obohacováním společenského života rozšíří i u nás. Jak tedy na to? Muž uchopí ženu jemné za prsty, mírně se skloní k její ruce, kterou zároveň pozvedne k ústům. Polibek je více symbolický, než skutečný. Rozhodně je nepřípustné vlhké přitisknutí rtů na kůži.

Ruku v rukavičce muž nelibe, pouze naznačí přiblížení ruky k ústům. Na ulici je tato forma pozdravu nevhodná. Používáme ji jen při velmi výjimečných příležitostech. Pokud takovou příležitost nedokážeme svým společenským taktem odhadnout, raději zůstáváme u tradičního pozdravu, jímž se nic nepokazí.

Při líbání ruky je důležité chování ženy. Neměla by se rozpačité bránit, schovávat ruku za zády, všelijak se svíjet a  chichotat- prozrazuje tím svou společenskou nezkušenost a neznalost základních pravidel. Žena – i dívka – by políbení ruky měla přijmout se samozřejmostí, ale bez zpupnosti. Neměla by význam tohoto „vyznamenání“ přeceňovat. Svou ruku by měla volně ponechat muži „k dispozici,,, ovšem ne tak, jako by ji to vůbec nezajímalo.

 

Leave a Reply

  

  

  


− jedna = 7

You can use these HTML tags

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Registrace domén
Leden 2019
Po Út St Čt So Ne
« Bře    
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031  

Odkazy na zdroje

Snažíme se citovat zdroje svých informací co nejlépe. Občas některý z redaktorů může zapomenout, pak nás prosím kontaktujte. Pro nejvýraznější zdroje (které už pak uvádět nebudeme) zde máme trvalý odkaz na jejich web. Zdroje: Lukáš Visingr