Výběr vhodného plemene
Výběr plemene loveckého psa by měl být v prvé řadě ovlivněn potřebou té honitby, časovými možnostmi zájemce, možnostmi získávání potravy a ustájení a teprve v druhé řadě oblibou určitého plemene. V praxi tomu bývá často naopak. Rozhodnutí, zda si pořídíme štěně či dospělého psa, závisí především na našich časových možnostech a schopnostech úspěšně psa vychovat a vycvičit. Začátečníkům se zpravidla doporučuje pořídit si raději dospělého psa po zkouškách. Musí především zajistit, aby je pes co nejdříve považoval za vůdce smečky, aby se podřídil. Lze toho docílit jen prostřednictvím cviků poslušnosti, které nový majitel se psem procvičí. Rozhodneme-li se pro štěně, máme větší možnost výběru. Musíme ale přijmout značné riziko. Nevíme předem, co ze štěněte vyroste, ani jak bude pracovat. Toto riziko však stojí za možnost sledovat jeho vývoj a podílet se na něm.
Výběr štěněte
U většiny plemen je široká chovatelská základna. Je z čeho vybírat. Módní dovezená plemena ne vždy uspokojí naše představy. Ani cena nebývá v souladu s kvalitou. U případných matek a otců našeho budoucího štěněte, a je-li to možné i u jeho starších sourozenců, se snažíme při předběžném výběru zaměřit na výsledky zkoušek v hlavních disciplínách výsledky výstav, uplatnění rodičů či sourozenců v praxi (stopování, hlasitost, ostrost, u ohařů vystavování). Bereme v úvahu zdraví psa, temperament, případně dlouhověkost předků, cvičitelnost, poslušnost, ovladatelnost a také rodokmenovou hodnotu.
Při konkrétním výběru štěněte u chovatele vybíráme, možno-li, z několika štěňat a sledujeme: čilost, zvídavost, rychlost reakcí, uplatnění ve hrách se sourozenci a matkou, nos (rozhozením několika kousků masa), chování štěňat k chovateli, cizím lidem a chování v nezvyklém prostředí apod. Čím déle se díváme, zvlášť díváme-li se opakovaně, tím více vidíme. Bude-li chovatel vidět náš zájem, jistě nám při výběru pomůže a poradí. Při odběru štěněte zhruba v sedmi týdnech sledujeme u pejska, zda má sestouplá varlata v šourku (nesestoupnou-li do 10 týdnů, je možné štěně vrátit – je-li to předmětem úmluvy), u fenky počet struků a jejich rozmístění (počítáme-li v budoucnu s chovností), dále sledujeme výživný stav, skus, sluch atd. Někteří chovatelé s nabyvateli uzavírají písemnou smlouvu s náležitostmi: kdy, kde, kdo, komu, co, zač, výživný stav, odčervení, očkování apod. Upozorní-li chovatel v této smlouvě na vady a poskytne slevu, nelze štěně vrátit. Seriózní chovatel pomůže a poradí pří výchově, poradí jak krmit, jak o štěně pečovat. Nový majitel, než si štěně pořídí, stane se odborníkem – teoretikem. Základní kurz nestačí. Je nutno čerpat z literatury, seznámit se se zkušebními řády, navštěvovat kynologické akce, výstavy a zkoušky, sledovat jednání těch vůdců se psy, kterým dobře pracují a nechat si poradit (ne však od každého).
Ustájení psa
Nejvhodnější ustájení je v kotci dostatečně velkém, na závětrném místě přiměřeně osluněném, v dosahu pána. Kotec může být zcela, nebo částečně, zastřešený, podlaha betonová, z dlaždic, zemitá, zčásti dřevěná. Bouda by měla být přiměřeně velká, dimenzovaná pro dospělého psa, dřevěná, dvojitá s tepelnou izolací a předsíní. Vchod do předsíně je u podlahy a do vlastní boudy u stropu, čímž se zabrání zbytečnému odvětrávání tepla. Pes si z podestýlky, nejlépe ovesné slámy, upraví kotlík a v zimě si dokonce někteří psi zakrývají podestýlkou vchod z předsíně do vlastní boudy. Zejména u krátkosrstých plemen psů je vhodné v zimě zakrýt vchod do předsíně látkou. Rozměry boudy by měly dovolit psovi postavit se v prázdné boudě, aniž by byl omezován na výšku i délku. Šířka bude o něco menší. Pro chovnou fenu by měla být vlastní bouda poněkud větší, čtvercového půdorysu.
Jsme-li nuceni mít štěně v bytě, mělo by být alespoň z počátku ohrazeném prostoru, cca 1,5 x 1 m, v kuchyni nebo předsíni, na linoleu nebo dlaždicích, které umožňují snažší úklid. Do ohrádky, která brání ;štěněti ve volném pobíhání po bytě, vložíme bedýnku s koberečkem na dně. Velikost bedny by měla štěněti a později dospělému psovi umožnit pohodlné ležení a stěny by měly být poněkud vyšší, než je výška ležícího dospělého psa. Štěně bychom měli v prvních dnech soustavně sledovat a vyvádět na místo, kde se může vyprázdnit vždy po každém probuzení a nakrmení. Těsně po vyprázdnění mu umožníme pohyb i po bytě, za předpokladu, že se mu můžeme věnovat. Je výhodné štěně ještě jednou odčervit a to asi 14 dní po posledním odčervení u chovatele.
Krmení štěněte a dospělého psa
Pes byl původně masožravec, avšak dlouhá domestikace způsobila, že se jisté míry všežravcem. To nám na druhé straně umožňuje sestavovat jídelníček tak, aby potrava psa obsahovala všechny potřebné živiny nezbytné pro jeho zdárný vývoj a výživu při pozdější pracovní zátěži. Krmivo musí obsahovat bílkoviny, tuky, uhlohydráty, vitaminy; minerální látky a vlákninu ve vyváženém poměru odpovídajícímu skladbě psího těla. Důležitou roli pochopitelně hraje velikost psa a jeho pracovní zatížení. Přičemž štěňata mají obecně mnohem vyšší nároky na výživné dávky než dospělí psi a závažné chyby ve výživě štěněte mají trvalé následky. Pro názornost si uvedeme význam a zdroje jednotlivých složek potravy.
Bílkoviny tvoří asi 16 procent těla psa a jsou nezbytné pro růst a obnovu tělních tkání. Především u štěňat je nutné zajistit dostatečný přísun bílkovin pro zajištění jejich růstu. U dospělých psů jsou potřebné pro regeneraci organismu po vyčerpání nebo poranění a k růstu srsti, drápů a kůže. Nejvíce potřebných bílkovin získává pes z vajec, syrového masa a poněkud méně významný je přísun rostlinných bílkovin. Při nedostatku bílkovin v potravě psa dochází k nechutenství, hubnutí, zastavení růstu a v nejzazším případě i smrti.
Tuky tvoří téměř čtvrtinu psího těla a jsou důležitým energetickým zdrojem. Jejich nedostatek je doprovázen ospalostí a nervozitou. V řadě případů vyvolává i svědivé pocity na pokožce, ušní záněty a podobně. Mimo to je tuk důležitým dodavatelem některých vitaminů.
Uhlohydráty, neboli cukry, celulóza a škrob jsou v psím těle zastoupeny necelými dvěma procenty. Stejně jako pro lidi jsou i pro psy nejstravitelnější jednoduché cukry. Naopak pro mnoho dospělých psů je špatně stravitelné mléko, ve kterém je mléčný cukr – laktóza. Nejvhodnějším zdrojem uhlohydrátů jsou vařené brambory, rýže, mrkev a chléb. Nad vařenými bramborami se možná mnozí pozastaví, protože donedávna se tradovalo, že brambory nemají pro psa z hlediska jeho výživy význam. Ve spojení s bílkovinami jsou uhlohydráty důležitým energetickým zdrojem.
Vitaminy jsou nezbytné nejen pro zdárný vývoj organismu, ale též podporují jeho imunitní systém a ovlivňují celou řadu metabolických pochodů v organismu. Důležitým zdrojem vitaminů jsou mléčné výrobky, pro štěňata mléko, dále syrové maso – hovězí i vepřové, vnitřnosti, vejce, zelenina, obilí a samozřejmě kompletní krmné směsi.
Minerální látky ovlivňují veškeré životní pochody v organismu a jejich vzájemné vazby jsou nesmírně citlivé. V psím těle je obsaženo asi tři a půl procenta minerálií. Některé prvky jsou nezbytné v poměrně velkém množství, jako např. vápník, fosfor, draslík, a jiné naopak pouze ve stopových množstvích, jako je měď, mangan, jod a jiné. Jsou prakticky obsaženy ve všech krmivech bohatých na vitamíny. V některých případech může dokonce ve snaze o dokonalé zásobení minerální výživou dojít, hlavně u velkých plemen k předávkování a vyvolání chorobných stavů.
Vláknina jako poslední uvedená složka potravy usměrňuje trávicí pochody, při nesprávné funkci jater pohlcuje některé jedovaté látky vzniklé při nedokonalém trávení potravy a je důležitou složkou redukčních diet.
V současné době je na trhu celá řada speciálně připravených směsí psy různého věku a zatížení. Můžeme si vybrat mezi suchými krmivy, polovlhkými, konzervami a suchary. Jestliže raději připravujeme krmení psa ze svých zdrojů, měli bychom dodržovat základní poměr jednotlivých složek, což by mělo zajistit přibližně 40 % masa, 30 % výrobků z obilí, 20 % zeleniny, 10 % sýr, tvaroh, vejce, kosti, mléko. Nesmíme pochopitelně zapomenout na vitamínové a minerální doplňky, které musíme do krmení přidávat podle návodu nebo doporučení veterináře. Budeme-li krmit již hotové směsi, nemusíme kromě období mimořádné zátěže v dospívání, březosti a kojení žádné přídavky používat. V období růstu štěňat se energetická spotřeba zvyšuje 2-2,5 x, v období březosti přibližně 1,5 x a při laktaci asi 3-4 x. Mimo to musí mít pes stále k dispozici dostatek čerstvé nezávadné vody. Technika krmení se mění podle věku psa. Štěňata ve věku od 7. do 12 týdne budeme krmit nejlépe 4 x denně tak, že ráno dostanou ovesné vločky namočené v mléce, v poledne a k odpolední svačině maso se suchary a nastrouhanou zeleninou, nejlépe mrkví a večer opět mléko s ovesnými vločkami. Krmení předkládáme tak, že v pravidelnou dobu předložíme štěněti jeho misku s krmením, dovedeme jej k ní a necháme žrát. Asi po 20 až 30 minutách misku odneseme, i když je v ní zbytek krmení. Od 12. týdne pomalu přestaneme dávat mléko a krmíme maximálně 3 x denně. Po šesti měsících pouze 2 x denně a od 9. měsíce pouze jednou denně. Někdy lze podle zátěže podávat krmení i 2 x denně. V současné době doporučují někteří výrobci granulovaného krmiva rozdělit denní dávku suchého krmiva do dvou krmení i u dospělého psa. Pamlsky podáváme psovi pouze jako odměnu při výcviku, jinak se tohoto zlozvyku vyvarujeme. Krmit bychom měli pouze na jednom místě a v případě, že krmíme více psů, je vhodné je krmit odděleně, protože jinak mohou nastat různé potíže. Žravější pes bude přetloustlý nebo se začnou mezi sebou prát, případně nezjistíme, zda jeden netrpí nechutenstvím a podobně.
Pro ilustraci je vhodné připomenout základní typy výživových stavů:
vychrtlost – značná podváha, nedostatečné osvalení, výrazně vystupující žebra a všechny obratle,
hubenost – tělo je přiměřeně osvalené, podkožního tuku je minimum a kostra je znatelná,
normální stav – tělo je dostatečně osvalené, žebra je možné nahmatat, ale nejsou při běžném pohledu vidět,
mírná nadváha – na těle začínají být výrazné tukové polštáře, žebra lze nahmatat pouze za použití tlaku,
obezita – celé tělo je obaleno tukovou vrstvou a projevují se pohybové potíže.
Péče o psa
Nejdůležitější zásadou při péči o psa je dodržovat základní hygienická pravidla. Majitel psa by měl mít přehled o tom, zda jeho pes má čisté oči, uší, nos a také z genitálií a konečníku nesmí mít výtok. Důležitý je též stav srsti, která musí být udržovaná a bez parazitů. Oči čistíme psům podle potřeby výplachem očními kapkami, jestliže však pracuje v noře nebo na kvetoucí louce, musíme je vyčistit a vypláchnout vždy. Také uši čistíme vlhkým vatovým tamponem a pečlivě je vysušíme. V případě zánětu ošetřujeme speciálními ušními kapkami podle rady lékaře. Běžná údržba srsti zejména u drsnosrstých a dlouhosrstých psů spočívá v pravidelném česání a kartáčování. Srst teriérů ještě tzv. trimujeme speciálním hřebenem. Přerůstání drápů svědčí o nedostatku pohybu, a to je v plné míře vina majitele. V takovém případě je nutné přerostlé drápy ostříhat. Při zkracování je třeba dbát na to, abychom odstřihli pouze odumřelou část drápů a neporanili živou tkáň.
Důležitou součástí péče o zdraví psa je každodenní uklízení výkalů z kotce a pravidelné, nejlépe čtrnáctidenní čištění boudy včetně výměny podestýlky a dezinfekce. V případě silné invaze blech je vhodné provádět permanentní dezinfekci po dobu pěti týdnů, aby došlo ke zlikvidování všech jejich vývojových stadií. Dobře udržovaný psí kotec je vizitkou chovatele a svědčí o jeho vztahu nejen k psovi. Také zdraví psa je plně v rukou jeho majitele, neboť ten o něj pečuje a pracuje s ním. Základním předpokladem pro zdravý vývoj psa je jeho správná výživa, dostatek pohybu, vhodné ustájení, preventivní očkování a zejména vlídné zacházení. Abychom se vyhnuli problémům spojeným s léčením psa a případným následkům onemocnění, je nutné onemocněním předcházet. K tomu mimo již uvedené základní péče pochopitelně patří i preventivní očkování, které je v současné době existenční nutností. Nový majitel psa naváže na očkování, které štěně absolvovalo u chovatele. Společně s průkazem o původu štěněte by měl totiž každý chovatel předat novému majiteli i očkovací průkaz se záznamem o odčervení a první vakcinaci proti parvoviróze. Z těchto záznamů vychází další ošetřující lékař při následné péči. Ve 3. měsíci věku štěněte by mělo očkování pokračovat podáním tzv. polyvalentní vakcíny proti psinkovému komplexu, infekčnímu zánětu jater, leptospiróze, parvoviróze, infekčnímu kašli. V 6. měsíci je obvykle očkování zakončeno podání vakcíny proti vzteklině. Protože jsou však štěňata schopna vytvářet protilátky proti vzteklině již od 12. týdne života, je možné při použití některé moderní komplexní polyvalentní vakcíny ukončit vakcinační cyklus již ve 3. měsících.
Vzhledem k tomu, že se vakcinační látky neustále zdokonalují a v každé oblasti může být jiná nákazová situace, je vhodné respektovat vakcinační schéma doporučené veterinárním lékařem. Také s odčervováním je nutné začít již v raném věku u štěňat, neboť ta se mohou již narodit se škrkavkami. Volbou odčervovacího preparátu a termíny odčervování je opět vhodné konzultovat s odborníkem. V žádném případě však nelze toto léčení odkládat, protože zamoření škrkavkami může negativně ovlivnit celý další vývoj štěněte. U některých plemen patří mezi první nezbytné veterinární zákroky kupírování prutu, případně odstranění tzv. vlčích drápů na zadních bězích. Oba tyto zákroky jsou prováděny jako preventivní zabránění možného poranění při pohybu v přírodě a při práci. Vhodná doba pro tyto drobné operace je mezi 3. a 5. dnem věku.
Mimo tato nezbytná preventivní ošetření navštěvujeme se psem veterináře pouze v případě onemocnění. Každý chovatel by měl poznat, že jeho pes onemocněl a měl by umět popsat příznaky nemoci. Velmi tím veterináři usnadní práci při stanovování diagnózy. Rozdíl mezi zdravým a nemocným psem bývá většinou velmi výrazný. Zdravý pes je čilý, pozorně sleduje své okolí a reaguje na všechny podněty. Jeho nos je lehce vlhký, oko jasné a srst přirozeně lesklá. Naopak nemocný pes je většinou shrbený, skleslý a nemá zájem o dění ve svém okolí. Často může mít i průjem nebo zácpu a někdy i zvrací. Důležitým ukazatelem zdravotního stavu je tělesná teplota. Zdravý pes má teplotu obvykle mezi 37,5 a 38,5 °C. Stoupne-li jeho teplota nad 39 °C, je to příznak onemocnění. Potom je nutné vyhledat co nejrychleji pomoc odborníka. Amatérské zákroky omezíme na poskytnutí první pomoci.
Zásady první pomoci
Většina majitelů psů nemá patřičné veterinární vzdělání, které by jim umožnilo odborně diagnostikovat onemocnění svého psa a správně jej léčit. Přesto však by mělo patřit k obecnému vzdělání schopnost poskytnout svému psovi odpovídající první pomoc v případě poranění nebo onemocnění.
POKOUSÁNÍ
Majitel temperamentních psů se často setkají s poraněním vzniklých při rvačkách. Po běžných pranicích na honech nebývají většinou poranění příliš vážná. Kratší tržné rány je vhodné nechat chvilku krvácet, aby se vyčistily. Většinou přestanou brzy samy krvácet a rychle se hojí. Rozsáhlá tržná poranění svěříme k ošetření veterináři. Sami pouze omezíme krvácení. Komplikace mohou nastat po pokousání malého psa velkým, který mu sice neroztrhá kůži, ale odtrhne ji od těla. Taková rána často začne hnisat a těžko se bez odborného léčení hojí.
AUTONEHODY
Snad nejnepříjemnější poranění vznikají při autonehodách. Jestliže je pes pohyblivý, musíme jej okamžitě uvázat na vodítko, aby nám pod vlivem šoku neutekl. Mohl by se ztratit. Jestliže nemá žádnou povrchovou ránu a pohybuje se bez zjevně bolesti, je vhodné s ním chvíli chodit a pozorovat jej. Když se uklidní a nejeví známky poranění, jeho oční spojivka je růžová a nebledne a bez potíží se vyprazdňuje; je zdráv. Je-li malátný, jeho oční spojivka bledne a má zjevné bolesti, potom utrpěl vnitřní zranění. V tomto případě je nutné okamžitě vyhledat veterináře. Stejně postupujeme v případě, že pes má otevřená krvácející zranění. Zůstane-li pes po srážce s motorovým vozidlem ležet na vozovce a žije, je třeba jej uložit nejlépe do deky a citlivě odvézt k veterináři na ošetření.
PORANĚNÍ OKA
Nejzranitelnějším tělesným orgánem jsou oči. Často se stává, že se do něho dostane cizí těleso. Může to být prach nebo travní semínko apod. V takovém případě stačí vypláchnout psovi oko vlažnou vodou nebo očními kapkami. Když se stav nezlepší, je nutné okamžitě navštívit veterináře. Zánět spojivek ale nemusí vyvolat pouze cizí předmět v oku. Mnohdy k jeho vyvolání stačí i delší pobyt v průvanu nebo vystrčená hlava z okna jedoucího automobilu. Když se však k zánětu očí připojí hnisavý výtok, celková apatie a nechutenství včetně zvýšené teploty, může být pes nakažen psinkou. V tomto případě vyhledáme rychle svého veterináře.
UŠNÍ POTÍŽE
Podobně jako do oka, může se dostat cizí těleso do ucha. Nejčastěji to bývá osina zapíchnutá do zvukovodu. Pes začne nosit hlavu nakloněnou na stranu a často s ní třepe. Když osinu vidíme, můžeme ji odstranit. Jestliže je ale již hlouběji, navštívíme raději veterináře. Časté třepání hlavou a škrábáni se v uších mohou znamenat také zánět zevního zvukovodu. Toto onemocnění je spojeno s nepříjemným zápachem a mělo by následovat odborné vyšetření zvěrolékařem, protože příčin může být mnoho.
DUTINA ÚSTNÍ
Cizí těleso může mít pes i v nose nebo dutině ústní. Pokud je vidíme, můžeme je odstranit sami. V ústní dutině psa se můžeme setkat ještě s řadou komplikací. Štěňata mohou mít problémy s výměnou mléčného chrupu, když jim vedle nich rostou trvalé zuby Tady pomáhá okusování velkých kostí nebo tvrdých sucharů. Často se přetrvávající mléčný zub uvolní při přetahování se o starý hadr. Vytržení takového zubu je poslední možností. Dospělí psi mívají často problémy se zubním kamenem, na který upozorní nejen tmavý povlak zubů, ale též nepříjemný zápach z ústní dutiny. Nejjednodušší je navštívit veterináře, který jej odstraní ultrazvukem. Preventivně je vhodné podávat psovi tvrdé suchary a nechávat jej okusovat velké kosti. Často se stává, že si pes ulomí část zubu. V takovém případě navštívíme zvěrolékaře, který bud‘ zlomený zub spraví nebo vytrhne.
KOŽNÍ ONEMOCNĚNÍ A PARAZITÉ
Zcela jiného charakteru jsou onemocnění kůže, které mohou mít řadu příčin. V současné době je rozšířeno mnoho ekzémů, jejichž domácí léčení nejen neúčinné, ale často i pro psa samého nebezpečné. Proto je nutné vždy po zjištění zvýšené svědivosti, vypadávání srsti nebo otevřených ran bez přítomnosti parazitů, obrátit na zvěrolékaře. Podobné, přinejmenším nepříjemné, stavy mohou mít totiž celou řadu příčin, počínaje alergií a konče vnitřním ekzémem (ekzém vyvolaný vnitřními endogenními vlivy), s jejichž léčením mají mnohdy problémy i zkušení veterináři. Často se však pes škrábe, protože má blechy nebo vši, případně obojí. V takovém případě pomůže důkladné vykoupání v dezinfekčním roztoku a důkladná, opakovaná dezinfekce boudy. Blechy se totiž po nasycení zdržují v okolí psa a kladou stovky vajíček, ze kterých se líhnou larvy. Ty se živí různými organickými zbytky a následně dokáží ve formě kukly přečkat řadu měsíců, než se k nim přiblíží jejich hostitel. V současné době jsme svědky velmi nepříjemné adaptace blech na teplé prostředí bytů a jejich invaze se neomezuje na jarní a podzimní období, ale je celoroční. Naštěstí dnes existuje již celá řada preparátů pro likvidaci těchto nepříjemných parazitů, od repelentních sprejů, přes ochranné obojky až speciální přípravky působící vnitřně. Vždy je však dobré ověřit si jejich účinnost, protože některé kmeny blech jsou již značně rezistentní. Blechy jako kožní parazité často přenášejí zárodky tasemnic. Tímto vnitřním parazitem se však může pes nakazit i při pravidelných procházkách venku. Vajíčka tasemnic mohou totiž být i v prachu na cestě. Průvodním znakem invaze tohoto parazitu je nápadné hubnutí a časté tzv. sáňkování psa po zadku. Spolehlivou odpověď‘ nám dá prohlídka . Nejlepší prevencí je pravidelné odčervování po 6. měsících. Většina nabízených přípravků ochrání v současné době psa také před klíšťaty Když přesto najdeme přisáté a sající klíště, nejsnáze je odstraníme po potření olejem, který způsobí jeho udušení a následné samovolné odpadnutí, nebo je snadno vytrhneme. Typickým parazitem štěňat jsou škrkavky, kterými mohou být napadeny již v době svého vývoje v těle feny. Proto je nutné odčervit nejprve fenu v první polovině březosti. Narozená štěňata odčervíme společně s fenou poprvé 14 dnů po vrhu a tuto kúru opakujeme ještě nejméně dvakrát po dvou týdnech.
ZAŽÍVACÍ POTÍŽE
Každý zodpovědný majitel psa sleduje nejen jeho chování, ale také konzistenci trusu a příjem potravy. Zdravý pes by měl mít pevný trus, nikoliv však příliš tvrdý. Jestliže se objeví průjem, je nutné hledat příčinu tohoto stavu. Obvykle dostane pes průjem po náhlé změně potravy, když například sežere syrová játra nebo zbytky sádla a podobně. V takovém případě se obvykle po návratu k obvyklé stravě stav rychle zlepší. Když však trvá silný průjem delší dobu, může to znamenat vážné onemocnění. V tom případě je vhodné podat psovi glukózu rozmíchanou ve vlažné vodě a rychle navštívit zvěrolékaře. Někdy způsobují průjem i střevní parazité, které však v trusu objevíme. V tom případě je nutné podat vhodný odčervovací preparát. Opakem průjmu je zácpa. Ta je většinou způsobena nevhodným složením potravy. Především u starších psů a těch, kteří trpí nedostatkem pohybu, ji může způsobit nadměrné množství kostí v krmení. Pokud nepomůže změna stravy, podání syrového masa, jater nebo vajec, je vhodné dát psovi opatrně klystýr s glycerinem. Když ani tato pomoc nebude účinná, nezbude než vyhledat pomoc u veterináře. U psů se často setkáváme též se zvracením. Obvykle to bývá po sežrání nevhodné potravy, nebo dokonce po přežrání. V těchto případech se stav rychle upraví a pes nemá další problémy. Když však pes zvrací neustále a dlouhodobě, může mít tento stav řadu závažných příčin. Může být vyvolán ucpáním střev po sežrání plastové fólie nebo hračky, či zauzlením střev. V tomto případě pomůže pouze okamžitá operace.
OTRAVY PSŮ
Tato onemocnění nebývají příliš hojná, ale přesto je nutné s nimi počítat. Snad nejméně častou otravou je uštknutí zmijí. Většinou je pes uštknut do čenichu. V takovém případě je nutné přiložit studený obklad a okamžitě vyhledat zvěrolékaře, který podá sérum proti hadímu jedu. Bohužel častější je otrava jedem na krysy. Jestliže zjistíme, že pes právě před okamžikem sežral otrávenou návnadu, je naděje na záchranu velmi pravděpodobná. Dřív, než začne jed působit, může totiž veterinář vyvolat zvracení a podat protijed. Pokud se ale u psa objeví akutní příznaky otravy ve formě krvavých slin, moči a trusu, bývá obvykle na záchranu již pozdě. Tyto příznaky totiž nastupují až po dvou až třech dnech, kdy dojde k rozsáhlému vnitřnímu krvácení. Důležité je též sledovat ošetřovaní zemědělských kultur v našem okolí prostředky na ochranu rostlin, které mohou vyvolat smrtelné otravy Jestliže se pes proběhne v takto ošetřeném poli a není okamžitě léčen, většinou není již šance na záchranu. Především tehdy, když neznáme přípravek použitý při ošetření plodin na poli.
PROBLÉMY PŘI HÁRÁNÍ
Zásadním problémem při hárání je nežádoucí krytí nevhodným psem. Jestliže k této nepříjemné události dojde, nezbývá než v klidu nechat akt proběhnout. V případě násilného přerušení svázání bychom mohli oběma značně ublížit a navíc by nás mohli pokousat. Raději se proto dohodneme s veterinářem na očkování, po kterém opustí oplodněná vajíčka dělohu feny. Ale pozor, po tomto zásahu se hárání opakuje znovu!
zdroj: LOVEČTÍ PSI – výchova a výcvik, Vladimír Hanzal, Václav Vochozka