Kupodivu palcem nahoru.
Římští diváci volající po smrti kladiátora ani císař, který ji povolil, nikdy neukazovali palcem dolů. Staří římané totiž gesto „palec dolů“ vůbec nepoužívali. Pokud si někdo přál gladiátorovu smrt, ukázal palcem nahoru – jako vytasený meč. Jestliže si vládce přál poraženého gladiátora ušetřit, sevřel palec do pěsti, jako když se meč zastrčí do pochvy. V latině se na to používal výraz „pollice compresso favor iudicabatur“, tj. o přízni se rozhoduje sevřením palce.
Než se režisér Ridley Scott ujal režírování filmu Gladiátor, ukázalo mu vedení Hollywoodu obraz Pollice Verso od Jeana-Léona Géroma, malíře z jedeneáctého století, na němž římský gladiátor sleduje, jak ho císařodsuzuje na smrt palcem namířeným dolů. Režiséra to tak zaujalo, že se rozhodl do filmu jít.
Přitom neměl tušení, že zdroj jeho inspirace je založen na omylu. Jediný obraz tak způsobil jeden z největších bludů posledních dvou století, totiž že „palec dolů“ znamená smrt.
Historici se shodují, že Gérome se chybně domníval, že latinský výraz pollice verso (otočený palec) znamená „otočený dolů“, zatímco ve skutečnosti se tím mínilo „otočený vzhůru“.
Žádáli někdo další důkazy, stačí uvést římský medailon z druhého nebo třetího století našeho letopočtu, který byl objeven roku 1997 ve Francii. Jsou na něm zobrazeni dva gladiátoři po boji a rozhodčí, který zvedá pěst se sevřeným palcem. Obraz doprovází nápis: „Stojící budou propuštěni„.
Gestikulace palcem může vést k nebezpečným nedorozuměním i v novodobém světě. Na blízkém východě, v Jižní Americe a v Rusku se palec nahoru považuje za velmi hrubou urážku, srovnatelnou s „paroháčem„. To vede často k problémům v Iráku, kde američtí vojáci nevědí jistě, jestli je místní uvítají, nebo se je chystají vyhodit do povětří.
zdroj: Kniha všeobecné nevědomosti – Lloyd, Mitchinson