Co přesně je to za film si myslím nemusím vysvětlovat, jelikož každý dobře zná legendární a staré známe Dědictví aneb Kurvahošigutntág, což je jakoby první díl. Bohužel, mezi těmito dvěma díly uběhlo sáhodlouhých 22 let, což mělo velký vliv na mnoho věcí.
Než se k nim dostanu, tak sem dám nejprve v citaci oficiální text (popis filmu) od distributora, aby jste věděli, jak ho vlastně divákovi líčí a čím se ho snaží navnadit ke shlédnutí.
Vlastička umřela. Vesnický kostel, pohřební kočár tažený koňmi, farář, obyvatelé Olšan a souputníci zvláštního života Bohumila Stejskala (Boleslav Polívka), multimilionáře z vůle Boží, z Dědictví I.
Trochu zestárli. Bohumil (Boleslav Polívka) taky trochu zestárl. Přibyly mu majetek, starosti, kilogramy a děti. Ztratil ženu svého života. Hraje hudba, zpívá místní ženský sbor Křepelky, jehož byla Vlastička členkou (a Bohuš je sponzorem).
Smrt známého sbližuje. Všichni jsou smutní, nebo tak aspoň vypadají. Za zdí hřbitova zastavil starší Mercedes a z něj vystupuje rovněž zestárlá „hérečka“ Irenka. Pozoruje pohřeb přes zeď, dovnitř se neodváží. Odjede před koncem obřadu.
Smuteční hostina v Bohušově sídle. Jsou tu všichni, které známe z původního filmu. Zjišťujeme, že Bohuš si postavil ohromné sídlo ve farmářském stylu obklopeném zoologickou zahradou. Má rád svou dceru (Anna Polívková) a visí na šestiletém vnukovi, jehož učí jízdě na koni. Má vlastní chov koní a považuje se za odborníka na to.
Už sedm let nepije a celkem si zvykl na peníze. Bohuš je smutný, ale smutek v jeho podání má velmi výstřední podobu. Téměř každá promluva se mu proplétá s pohřební řečí a duch Vlastičky postupně výrazně vstupuje do jeho mysli i jednání.
Vlastička dávala jeho životu řád…vnutila mu kázeň. Teď je zase Bohuš sám. A smutný. Je na čase vrátit se ke kořenům…k flašce. Po sedmi letech se Bohuš zase napije.
A bude to jízda, během které se bláznivě zamiluje do herečky, málem se stane filmovým producentem a majitelem zámku, málem přijde o vnuka, málem uvěří, že Vlastička pořád žije, přijde o několik miliónů, rozbije v přímém přenosu finále soutěže Hvězdy tančí, aby nakonec pod tlakem dcery a věrného přítele Arnošta (Arnošt Goldflam) dobrovolně našel klid a sebe samého v protialkoholní léčebně v tichém rozjímání s bláznivým JUDr. Strážným (Jiří Pecha).
Velká jízda… i tak by se film mohl jmenovat, kdyby nenavazoval na už tak proslavený název dílu prvního.
Jak si sami můžete přečíst, distributor slibuje jízdu a divák by si mohl rázem říci, paráda, to bude jako slavná jednička, která humorem jenom sršela. Bohužel, musím vás zklamat, tak tomu rozhodně není. Za 106 minut, jestli jsem se zasmál tak pětkrát, tak to bylo moc.
Z kina jsem odcházel zklamaný, znuděný a doslova znechucený. Myslím si, že kdyby se do natáčení nikdo nepouštěl, udělal by jen dobře, protože těch 22 let je tu sakra znát a hlavně z filmu vyprchalo veškeré kouzlo.
Když vezmu v potaz i reakce ostatních diváků, co jsem měl možnost vidět v kině, tak ty na tom nebyli o mnoho jinak, než já. Za sebe mohu s klidným svědomím říci, že se jednalo o vyhozené peníze do kanálu. Popravdě, překvapuje mě i relativně lichotivé hodnocení filmu na CSFD.cz, kde to má k dnešnímu dni 48% hodnocení. Já bych tomu dal tam 30%.
Rada na závěr, jestli jsem měli Bohuše a starou dobrou jedničku rádi, tak na dvojku raději ani nechoďte, jelikož si tím zkazíte mínění. Na filmu je vidět, že evidentně někdo díky svým problémům potřeboval akutně nějaké ty peníze a dle toho to také nakonec dopadlo.