Druhý film, který jsem během těch parných dní shlédl se jmenoval Muž na hraně a popravdě ani tento kousek nebyl to nej a koukl jsem na to spíše ze zvědavosti, než proto, že by to byl nějaký extra trhák. Chlap stojí hodinu a půl na římse a vyhrožuje, že skočí ;-).
Trochu mi to připomínalo dějem Telefonní budku, kterou jsem kdysi též viděl. Film se sám o sobě snaží tvářit a prezentovat jako thriller, ale musím říci, že sám jsem ho zařadil spíše mezi krimi, jelikož mi tam tak nějak celou dobu chybí to správné napětí.
Když bývalý newyorský policajt na útěku Nick Cassidy (Sam Worthington) vstoupí do lobby hotelu Roosevelt v New Yorku, vyjede do jednoho z nejvyšších pater budovy a vyleze na římsu, ohrožuje víc než svůj vlastní život.
Na nějakou dobu se zastaví celé město a to včetně několika velice nervózních lidí s velkým tajemstvím. Cassidyho rozhodnutí nevytvoří pouze mediální bouři, ale také zapeklitou situaci pro policejní psycholožku Lydii Spencer (Elizabeth Banks), která se ho snaží přesvědčit, aby neskákal.
Čím víc se o to snaží, tím víc jí začíná docházet, že Cassidy má možná v plánu úplně něco jiného než sebevraždu. Že by to mělo něco společného se záhadným projektem, na němž pracuje jeho bratr? Nebo s tajným jednáním jednoho z nejvlivnějších obchodníků New Yorku (Ed Harris)?
Během Cassidyho odvážného kousku začíná postupně zapadat jeden dílek puzzle do druhého. Z příběhu zkompromitovaného poldy, který se snaží dokázat svou nevinu, se stává něco zdaleka víc šokujícího. Najednou je v sázce mnohem víc než život jednoho muže stojícího na římse.
Muž na hraně je nezajímavá nuda a scénář se také zrovna dvakrát nepovedl podle mě. Policistka se pokouší ukecat Cassidyho, aby neskákal z jednadvacátého patra a on přitom skákat ani nehodlá a pomocí vysílačky naviguje svého bratra s přítelkyní, který na mě působí jako amatérští zloději, co si vyrazí udělat menší vloupačku bez rukavic.
Na druhou stranu bez problémů umí hackovat elektronické zámky a otevřít dokonale zabezpečený trezor. Doslova mě fascinovalo to, jak náhoda byla vždy na jejich straně a s pomocí skateboardu a prostěradla unikají kamerám a senzorům. Za mě, když to shrnu film nic moc a dokonce jsem na něj musel koukat dvakrát, abych ho vůbec dokoukal, jelikož jsem u něj usnul 
Nikoho od shlédnutí rozhodně neodrazuji, jen jsem shrnul své pocity. Koukněte na trailer a třeba vám se zalíbí mnohem víc jak mě.