Uvažujeme zde pouze soukromé vozidlo, ale postup v případě firemního auta je analogický.
1. Prověříme, zda výzva je v souladu s právem
a) bylo porušení pravidel zjištěno prostřednictvím automatizovaného technického prostředku používaného bez obsluhy při dohledu na bezpečnost provozu? (jakkoli není úplně jasné, co takový prostředek je)?
b) jednalo se o neoprávněné zastavení nebo stání (definice zastavení a stání viz § 25 ZPPK)
c) je domnělý přestupek možné potrestat pokutou v blokovém řízení?
d) jedná se přestupek v režimu ZPPK (např. zábor veřejného prostranství není v režimu ZPPK)?
Pokud alespoň na jeden z bodů odpovíte záporně, pak úřad nemůže aplikovat sprdel. Je však velmi netaktické to úřadu oznámit. Necháme jej konat. Oni to prostě jen zkouší projednat jako sprdel, protože jsou to rychlý prachy, a poté, co nebudete reagovat, vrátí se k standardní přestupkové cestě, a kdyby ne, bude z toho prima bod v odvolání.
2. Nyní se musíme rozhodnout.
A. Pokud zaplatíme částku v řádu stovek, celá událost skončí.
B. Také můžeme být pasivní. Pokud zaplatit nehodláme, nebo jsme prošvihli lhůtu k zaplacení, necháme to prostě být. Nic neodepisujeme, nesdělujeme úřadu fiktivní ani skutečné řidiče a hrajeme mrtvé brouky. Zde musíme počítat s tím, že nám hrozí vyšší pokuta, ale s nižší pravděpodobností.
Existuje určité riziko, že se úřad k případu vrátí a přejde do druhé fáze, kdy bude zjišťovat pachatele přestupku. Toto riziko v čase poroste, protože čím více provozovatelů bude na výzvu nereagovat, tím větší budou mít motivaci je „polepšit“ a nutit je ke správné platební morálce. Nestane se však nic horšího, než že budete vtaženi do standardního přestupkového řízení, které v případě, že nebude zjištěn pachatel, přejde do třetí fáze – správní delikt.
C. Pokud by to úřad nezahodil, bráníme se ve správním řízení standardními prostředky.
Nesdělujeme totožnost pachatele, čímž úřadu znemožníme odstíhat věc jako přestupek a nevystavíme se bodovému postihu. Zavedení konstruktu správního deliktu neznamená, že by pro úřady přestal platit správní řád. Správní orgán nadále musí zjistit stav věci tak, aby o něm nebylo pochyb, stejně musí dodržovat procesní pravidla daná správním řádem, prokazovat materiální stránku skutku a další, pouze o pachateli a zavinění je rozhodnuto „ze zákona“.
Neumíte se bránit v přestupkovém řízení? Velká chyba. Žijeme v dopravně fašistické zemi, každý by to měl umět. Teď to zaplaťte a na příště se připravte. Es kommt der Tag, kdy dopravně fašistická mafie bude chtít popotahovat pět miliónů řidičů za rok a zkasírovat je.
3. Pokud vám nevyhovuje ani jedno, pořád je tady ještě osoba mrtvá (dále viz fórum 30kmh.cz nebo tento článek).
Zajímavosti
Přístup úřadů k potrestání viníka vystihují následující příhody.
Nekrmit, nedráždit
V rámci činnosti SPRDEL teamu jsme na samém počátku neměli dostatek vhodných přestupků. Rozhodli jsme se je proto spáchat. Takto spáchaný přestupek musel splňovat určitá kritéria. Figurovalo v něm jedno moje auto a dokonce jsem u něj umyl registrační značku, figurant zvaný Stig a úsekové měření v Praze. Stig na jaře 2013 několikrát krutě zaprasil (s respektem k tomu, že delikt musel splňovat podmínky pro sprdel), ale k výzvě ani jednou nedošlo. Proč tomu tak je, si odpovězte sami. Buď toho prostě měli moc, nebo jim to měření pokaždé nefungovalo, nebo jsem „whitelisted“. Není žádné tajemství, že při zpracování oznámení o přestupkách fungují tzv. whitelisty, tedy seznamy netrestatelných. Původně vznikly ryze z praktických důvodů (sanitky apod.), ale postupně našly i jiné uplatnění a na seznamech bývají jsou vozidla městských a státních institucí včetně dopravních podniků, zasloužilí občané vyšší kategorie apod. Jelikož jsem se úmyslem konfrontovat sprdel nikdy netajil, udělaly úřady vlastně to nejlepší, co udělat mohly.
Osoba vlastní
Když jsme už měli případů dostatek, dostali jsme další nápad, který jsme spolu s jedním delikventem uplatnili. Poté, co dotyčný obdržel z racketeeringového centra „výzvu k úhradě určené částky“ spolu s bonusovou opcí nabonzovat řidiče z okruhu svých známých a rodiny, napsal na tento papír, že vozidlo řídil on. Papír jsem podepsal já a odeslal jsem ho z jedné exotické destinace. Úvaha byla taková: Sebenapráskáním nelze pokračovat do třetí fáze (správní orgán „zná“ totožnost řidiče), ale v případě přestupkového řízení dotyčný všechno popře s tím, že podpis není jeho, on že něco podobného nikdy nepodepsal a neodeslal a rozhodně nesouhlasí s tím, aby tento dokument byl použit ve správním řízení jako důkaz. Nicméně ani zde nám úřad nedopřál tu radost, buď to je ještě ve frontě, nebo jim došlo, že „něco šijem“ a nechává to „vysmrdět“.
zdroj: zde